Dnešní ráno nemůže začít lépe. Jdeme se podívat na místní trh na Cours Saleya, který tu má své pevné místo každý den kromě neděle a státní svátky.
Tohle je pro mě vždycky něco neskutečného. Mohla bych se tu procházet několik hodin, než bych se odtud byla schopná odtrhnout. Čerstvé ovoce, květiny a čerstvá zelenina! Nazvala bych to RÁJ NA ZEMI.
Po snídani se připravujeme, abychom mohli vyrazit na pláž. Je opravdu hrozné horko a já se nemůžu dočkat, až skočím do azurové vody. Vážně jsem takhle čistou a modrou vodu ještě jinde neviděla.
Skoro celý den strávený u vody byl opravdu příjemný. Po dlouhé době jsem opět zrelaxovala a užívala si nic nedělání. Večer jsme vyrazili na procházku po městě. Jakmile zapadlo slunce, tak se z azurové barvy moře stala barva úplně pastelová a člověk měl problém vůbec rozeznat, kde moře končí.
Procházíme okolo fontány Miroir d'eau, která Vás na první pohled jednoduše uchvátí. Název pro ní nemohli vybrat lepší, protože je vážně jako zrcadlo. Také jsem si všimla, že se u tohoto náměstí 'La place Masséna' nachází spousta dalších zajímavých a extravagantních míst nebo výtvorů. Jedním z nich jsou rozhodně sochy, které sedí na sloupech. To je něco, co tu rozhodně nepřehlédnete. Toto dílo se jmenuje 'Conversation à Nice', které vytvořil španělský umělec Jaume Plensa v roce 2007. Soch je celkem sedm a znázorňují všechny kontinenty. Co je na nich ale ještě zajímavého, je to, že se se tmou rozsvěcejí a mění své barvy.
Se tmou zároveň člověk pozná lépe, jak město žije. Ne že by to neviděl už na pláži a promenádě, ale noční rušná náměstí to ukazují ještě o trochu více. Restaurace se běžně zaplňují po desáté hodině večer a některé krámky dokonce otevírají své dveře teprve teď.Narazili jsme cestou na roztomilý obchod s domácími zmrzlinami. Dělají jak kopečkovou, tak i hotové nanuky v kelímku. Stejně mě vždycky pobaví velikost kopečků (nebo spíše kopců) zmrzliny, které se v cizině dávají. U nás doma se všichni co nejvíce snaží, aby Vám náhodou nedali více a tady je to úplně naopak. Za jeden kopeček ve Francii (i na jiných místech, která jsem jindy navštívila) bychom v Česku měli tři možná i čtyři. Světe div se, ale je to tak. Omlouvám se za rozbásnění o kopečcích zmrzliny, ale nad tímhle se vždycky musím trochu pousmát.
Hezký večer,
T.
No comments