Víkend je tu, tak co budeme dělat? Myslím že je správný čas na nějaké muzeum. Jenže v Paříži je na každém rohu jedno, tak které z nich? Výběr je jasný. Chci se podívat do Musée d'Orsay, které vystavuje několik známých a zajímavých děl a všichni ho doporučují.
Jdu zase pěšky, abych se trochu prošla a nemusela jezdit metrem. Koukala jsem na mapu a je to nějakých 2.5 km. U muzea čekám asi 15 minut ve frontě. Myslela jsem, že to bude v sobotu horší, ale nakonec to nebylo tak zlé. Uvnitř nemusím stát žádné fronty u pokladny, protože studenti do 26 let z EU mají vstup zdarma a stačí u vchodu ukázat nějakou platnou ID kartu.
Co se týče stručné historie, tak je to muzeum, jehož prostory původně sloužily jako vlakové nádraží Gare d'Orsay postavené roku 1900 pro Exposition Universelle (Světovou výstavu). Od roku 1939 se ale zjistilo, že je nádraží nevyhovující pro různé typy vlaků, tak se postupem času přestalo využívat. Během této doby bylo nádraží využito především filmaři. Překvapilo mě, že se tu natáčel například Kafkův Proces.
Následně se vedlo několik sporů, co se s nevyužívaným nádražím udělá. Původním plánem bylo postavit hotel. To bylo ale odmítnut Ministrem kultury a roku 1978 bylo toto místo zapsáno na list historických památek.
Ředitel francouzských muzeí navrhl plán předělat prostory v muzeu. Tento plán nakonec přijal Georges Pompidou. Roku 1981 probíhal plán realizace vnitřních prostorů a jejich design, který měl na starost italský architekt Gae Aulenti. Roku 1986 bylo vše připraveno a prostory se mohly zaplnit všemožným uměním. Víte jak dlouho trvalo nainstalovat přes 2000 obrazů, 600 soch a dalších uměleckých děl? Okolo šesti měsíců práce. Muzeum otevřelo své dveře návštěvníkům v prosinci roku 1986 v přítomnosti prezidenta - v tu dobu François Mitterrand.
Teď už se můžeme podívat na nějaká díla, nemyslíte? :)
Je tu spousta obrazů, u kterých jsem se musela zastavit na delší dobu a prohlénout si je pořádně. Je úžasné, co někdo dokázal vytvořit. Všichni obdivují známá díla, ale kolikrát přehlíží ta, která jsou naopak známá méně. Je to škoda, protože jsou kolikrát zajímavější. Každopádně také se na ty slavnější obrazy zajdu podívat, že? Kdo tu neviděl Self-portrait by Vincent van Gogh nebo díla od malířů jako Monet, Manet nebo Cézanne, jako by nebyl.
Zároveň je tu ještě speciální expozice od 14. dubna do 13. září 2015 s názvem Dolce Vita? Du Liberty au design italien (1900-1940), která také stojí za vidění!
V muzeu jsem strávila asi dvě a půl hodiny a skoro už nemůžu chodit, jak mě bolí nohy. Musée d'Orsay můžu rozhodně doporučit, protože je možnost tu vidět tolik děl na tak krásném místě! Jen se připravte, že to vaše nohy bude bolet, pokud máte v plánu projít vše.
Venku se udělalo zase teplo a já se vracím na Place de la Concorde, protože tu mám sraz s kamarádkou z Prahy, která je zrovna také v Paříži. Docela dobrá náhoda, ne?
Jdeme si sednout k Louvru do jedné kavárny, kde si dáváme palačinku a víno. Probíráme všechno možné, co se za poslední dobu stalo, ale hlavně řešíme věci ohledně univerzity.
Bylo fajn si zase popovídat s někým česky po týdnu mluvení anglicky nebo francouzsky. :D
Vracím se pomalu zpátky, ale cestou se chci ještě podívat na nějaká místa kolem. Odbočuji do Rue du 4 Septembre, protože se kolem nachází nějaké památky. Tahle ulice je hrozně roztomilá. Celkově se mi architektura pařížských domů hrozně líbí! Docházím na Place de la Bourse, kde se nachází první větší památka - Palais Brongniart (dříve se jmenoval Palais de la Bourse - "Burzovní palác").. už z jeho starého názvu asi poznáte, k čemu budova slouží. Sídlí tu Pařížská burza, která se sem přemístila z Palais Royal roku 1826. Základní kámen této budovy byl položen roku 1808 známou postavou Velké francouzské revoluce Napoleonem Bonaparte. Nový název nese po svém architektovi, jímž byl Alexandr Théodor Brongniart. Od roku 1978 je budova zapsána do seznamu chráněných historických památek.
Zabočuji do vedlejší ulice Rue de la Banque, kde se nachází na Place des Petits Pères další památka Notre-Dame des Victoires (Bazilika Panny Marie Vítězné). Toto místo začalo vznikat po vítězné bitvě u La Rochelle Ludvíka XIII v roce 1628. Kostel na jeden čas ztratil zasvěcenou funkci a místo bylo využíváno Národní loterií a Direktoriem Burzy cenných papírů. Ke své církevní funkci se kostel navrátil roku 1802.
Prostory uvnitř jsou krásné. Nemohla jsem si je ale projít nějak víc, protože tam zrovna probíhala bohoslužba. Vůbec bych ale neřekla, že se za celkem obyčejným vstupem bude nacházet něco tak úžasného!
Každopádně stojí tu dodnes a my jsme tu od devíti hodin, abychom měli dobrá místa, protože čekáme do desáté hodiny, abychom viděli Eiffelovu věž, která bliká. Hodina utekla jako voda, protože než jsme oběšli všechny strany, udělali pár fotek, tak jsme měli akorát nějakých deset minut do desáté. Bohužel začalo pršet a udělalo se chladněji, tak to v téhle výšce bylo trochu nepříjemné, ale zážitek byl natolik silný, že nám to nevadilo.
Musím Vám říct, že mám pohled na večerní města prostě raději. Všechno vypadá tak klidně a hezky, že bych se byla schopná koukat hodiny a neměla bych dost. Tak se na fotkách pokochejte také a až budete v Paříži, tak si tohle místo nenechte ujít! Ten výhled stojí vážně za to!!
P.S. Kdybyste si chtěli zpříjemnit zážitek, tak je tu i stánek se šampaňským. :)
T.
No comments