Pohled z letadla na Česko, které teď pár dní nebo týdnu prochází jedním teplotním rekordem za druhým, byl tedy docela děsivý. Středomořské počasí bez moře. Nejspíš se ale už něco žene, protože náš let byl doporovázen jednou velkou turbulencí a z okénka jsem viděla jen bílo.
S vytřepanou duší jsme konečně přistáli na letišti Charles de Gaulle. Kapitán hlásí, že je venku 18°C. Ups, tak tohle číslo mě trochu zaskočilo. Čekala jsem větší teploty. Nemám s sebou moc teplého oblečení, abych pravdu řekla. Uvidíme, je teprve dopoledne. Třeba se ještě trochu oteplí.
Na letišti na mě čeká jak kufr, tak i pracovník společnosti EF, se kterou cestuji, aby mě převezl do rezidence. Každopádně nebylo to hned, jak jsem čekala. Ještě jsme museli počkat na další studenty. Rázem se z toho stala další hodina sezení na lavičce.
Odnáším si věci na pokoj, něco si vybaluji a jdu se projít. Máme sraz až v 8 hodin na recepci, aby nám řekli všechna pravidla a zítřejší rozvrh, proto mám ještě spoustu času. Rozhodla jsem se jít podívat, jak daleko je naše škola. Cesta není vůbec složitá. Vlastně jen jednou zabočíme a pak jdeme stále rovně. Trvá to ani ne 10 minut. Když jsem se vracela zpět, tak jsem si sedla do Costy, kterou máme takřka za rohem a musela jsem si dát kávu. Mám po celém tom cestování úplně vybité baterky.
Nic zajímavého se už dneska neděje. Jdu si lehnout, abych načerpala síly na zítřek.
Dobrou noc,
T.
No comments