Tereza Hadrbolcova. Powered by Blogger.

Copenhagen

Copenhagen, Denmark

Rychle dosnídat a odjet z legového pekla. Naše další destinace je přes 200 km odtud. Jedeme do Kodaně! V Kodani končí naše dobrodružství autem a začne dobrodružství na lodi. 

Cesta utekla rychle, protože bylo na co se koukat z okna. Pozorovat pobřeží Dánska je krásné. Hlavně ty nekonečně dlouhé mosty, které spojují dánské ostrovy. Dočetla jsem se, že Dánsko se mimo jiné skládá ze 443 ostrovů z nichž je obýváno pouze 76. S tím souvisí i to, že šest z deseti Dánů žije v hlavním městě, proto po cestě Dánském můžeme jen zřídkakdy vidět nějaká větší města, která by byla i poblíž u sebe. 
Přejíždíme velký most přes průliv Velký Belt, který spojuje města Korsør a Nyborg. Navíc je postaven i na dvou největších dánských ostrovech - Sjaelland a Fyn. V současné době je to třetí nejdelší most na světě a největší most Dánska. 
Kodaň se blíží. Byla jsem tu zhruba před dvěma lety se školou, když jsme jeli do Švédska. Už předtím se mi v Kodani moc líbilo. Je to takové pestrobarevné malebné městečko obklopené vodou a vodními kanály, kde kotví plachetnice, jachty nebo jiné loďky. Zároveň je to město, kde sídlí dánský král s královnou, tudíž i o pestrou historii tu není nouze.
Ubytováváme se v hotelu a jdeme se projít, protože máme spoustu času. Překvapivě se dnes udělalo i krásné počasí. Procházíme parkem, kde se nachází Kastellet (vojenská pevnost a komplex ve formě pentagramu). Potom pokračujeme Churchillparken až ke krásnému St Alban’s Church s Gefion Fountain. Tohle místo je úžasné! Cestou přes Langeline Park se dostáváme až k nejznámějšímu symbolu Kodaně (pravděpodobně i Dánska) - k soše Malé mořské víly. Socha je inspirováno stejnojmenným příběhem spisovatele H.Ch. Andersena, který právě pocházel z Dánska. 23. srpna bude socha slavit už 102. narozeniny. Socha dokonce navštívila i EXPO v Šanghaji v roce 2010. Co mi přišlo ale zajímavé a zároveň vtipné je to, co se se sochou občas děje. Několikrát socha přišla o hlavu nebo byla dokonce přemalována na růžovo, protože je volně a dobře přístupná všem. Jednou jí turisté mohli vidět i zahalenou do burky - protest o turecké přistoupení do EU. I takové věci se tu dějí. Každopádně my jsme jí viděli normálně takovou, jaká má být. Udělali jsme si pár fotek a vracíme se tou samou cestou, kterou jsme přišli.
St Alban’s Church a Gefion Fountain
Procházíme podél vody, až docházíme k Amalienborg Palace - sídlo krále a královny. Jedna půlka paláce patří právě královi a druhá královně. Je tu zároveň i hezký výhled na Frederik’s Church. Potom už jen hlavní ulicí míříme až k Nyhavn, což je starý přístav a momentálně jedno z nejrušnějších míst v celé Kodani. Budovy okolo jsou opravdu pestrobarevné, ale nejsou původní. Jsou postavené podle dochovaných plánů, tak aby co nejpřesněji ukázaly, jak to tu vypadalo dříve. Připomíná mi to trochu pražskou náplavku, jen tady je více lidí, protože je to menší. Hraje tu kapela, lidé sedí na okraji, popíjejí pivo nebo víno a povídají si. Restaurace hned vedle jsou úplně zaplněné a pokud chcete na večeři ve více lidech, máte s největší pravděpodobností prostě smůlu. 
Amalienborg Palace a Frederik’s Church
Nyhavn
Jedeme na výletní loďku, která nás vezme po okolí. Naše průvodkyně se nám o každém místě snaží říct co nejvíce informací. Mluví dánsky, anglicky a skvěle italsky (podle toho jak vypadala bych řekla, že to Italka nejspíš byla). Já chci taky umět italsky.. stále jsem se nedostala dál než za číslovky a pár slovíček.. To je ale jiný příběh. Zpátky ke Kodani. Z lodi je pohled na Kodaň úplně jiný, kolikrát i hezčí. Je tu opravdu několik zajímavých budov. Projížděli jsme dokonce i kolem kavárny, která byla uvnitř většího skleníku, kde rostlo několik květin a stromů. (Tip na příští návštěvu). 
Po návratu si sedáme v jedné uličce do pizzerie, kde nám číšník řekl, že mají po dnešku už jen tak půlku jídel z menu.. I tak si každý z nás nakonec něco našel a večeře byla moc dobrá. Cestou na hotel se v parku fotíme s různými sochami, které jsou tu rozmístěné. Byl to krásný den. Video přidám později, to momentálně už nestíhám. :)
Srandičky
Teď se jen pořádně vyspat a zítra už konečně na lodi! Po roce se opět chystáme se společností NCL na plavbu tentokrát po severských městech (Warnemunde, Tallin, St. Petersburg, Helsinki a Stockholm). Už se nemůžu dočkat. Jen bohužel nevím, jak teď na lodi bude časově možné něco psát, takže se těšte určitě za týden.

Mějte se krásně a koukejte na můj instagram (teresa_ha) nebo snapchat (teresa_ha), kam budu určitě něco průběžně přidávat! 

T. 

Billund - Legoland

Vzhledem k tomu, že větší část naší posádky jsou děti, vložili jsme do programu i výlet do Legolandu. Můj první plán, že tu někde zakotvím v kavárně, nevyšel, protože to tady není moc možné mezi tím davem lidí. 

Čeká mě tedy zábavný den na atrakcích, kterým jsem se původně chtěla vyhnout. Nicméně není to nic, co by mi zase nějak zásadně vadilo. Kdy jindy se ještě dostanu do Legolandu v Dánsku, že?  
Kupujeme rychlostní pas, abychom nemuseli u každé lepší atrakce čekat 45 minut. Je tu celkem blázinec. Co na druhou stranu od zábavného parku pro děti čekat, ne? 

Co se týče toho, na jaké atrakce jsme se dostali, tak se mi asi nejvíce líbily ty vodní. Nejvtipnější ale byla ta, kde jsme museli nasednout do hasičského auta, sami ho rozjet, vystoupit, uhasit "oheň", nasednout zpět a vrátit se. Takhle jsem se ještě nepobavila. 
Dál jsme si prošli mini městečko. Celkem mě překvapilo, že na výstavbu jedné menší části, bylo použito 12.5 milionu kostiček a jednomu člověku by trvalo 12 let jí postavit. Ještě jsme tu zašli do akvária a tím náš program končí. Do pokoje jsem se dostala kolem šesté hodiny, lehla si a spala až do osmi. Byl to vážně náročný den, ale nakonec jsem si ho vážně užila!
Po večeři si jdeme sednout do baru, kde si musím dát kávu a k tomu mám i skleničku růžového. 

Mějte se hezky. 
Zatím ahoj,
 T.

Berlin - Day 2

Berlin, Germany
Přepněte do HD! 

Večer jsem si sedla k mapě a přemýšlela nad tím, jakým nejlepším možným způsobem se dneska budu moct dostat na všechna ta místa, která jsem si doma našla, a která chci navštívit. Věřte, není jich málo! 
Ze všech možností zvítězilo kolo. Přímo u hotelu jsme si tedy ráno dvě půjčili. Vyrážíme co nejdříve, protože na odpoledne hlásí déšť a bouřky.  

Jedeme přes Tiergarten, kde projíždíme okolo Seigessäule (Vítězný sloup), který je vysoký asi 60m. Začíná mírně poprchávat, tak jedeme dál. Naší další zastávkou je Brandenburger Tor. Tady si děláme pár fotek a doslova potom prcháme pod bránu, jelikož se z poprchávání stal obrovský slejvák (s tím odpolednem se trochu spletli).

Přečkali jsme asi 10 minut a potom se zase rozjeli dál. Hned vedle se nachází Holocaust-Mahnmal, památník židovským obětem. Je typický svými 2 711 mramorovými náhrobky, které jsou různě veliké. Udělali jsme pár fotek (bylo tu i málo lidí - možná kvůli počasí nebo že bylo ještě docela brzy) a opět ujížděli dešti.
Schovali jsme se pod střechu někde v půli Unter den Linden, ikdyž už to bylo víceméně zbytečné, protože na mém oblečení už bych těžko hledala nějakou suchou část. O chvilku později jsme přejeli k Museumsinsel (muzejní ostrov). Aby toho nebylo málo, začala do toho ještě bouřka, takže jsme viděli, jak blesk přímo zasáhl Fernsehturm (Televizní věž). Přiznám se, že u přejíždění k dalšímu úkrytu mi trochu bušilo srdce, jak jsem se bála. :-D
Naštěstí jsme vše zvládli a naší cílovou destinací byla kavárna The Barn. Přišli jsme tam jak dva vodníci, kteří se jdou ohřát a trochu oschnout. Káva byla ale výborná. Děkuji za doporučení! Na oběd jsme nemuseli moc daleko. Pár kroků od kavárny jsme zašli do Shiso Burger. Měla jsem zatím ten nejlepší burger, který jsem kdy jedla! Dokonce přestalo i pršet a začalo svítit slunce.
Chvilkami jsme si mysleli, že to po jídle vzdáme a vrátíme se na hotel, ale udělalo se najednou tak hezky, že jsme pokračovali dál. Další cíl byla East Side Gallery. Cestou jsme samozřejmě viděli několik dalších zajímavých míst, u kterých jsme si zastavili. Nicméně k East Side Gallery jsme tak i tak dojeli, protože sem by měl při návštěvě Berlína zajít snad každý! Východní strana Berlínské zdi se tak stala nejdelší galerií pod otevřeným nebem na světě. Veškerá díla jsou tak tématicky směřována k oslavě svobody. Tohle místo rozhodně stojí za to! Nevím, jak je to v okolí s dopravou, ale my jsme byli docela vděční za to kolo. Zeď má sice jen asi 1,3 km, ale s kolem si můžete zastavit u jaké části chcete a také se nemusíte vyhýbat davům lidí. Ale záleží čistě jen na Vás. 
Cestou zpátky jsme se opět zastavili u Muzeumsinsel, kde jsme si udělali obrázky s Berliner Dom, který je tedy výjimečný a moc se mi líbil! 
Teď trochu nabrat rychlost a bez zastávek si užívat jízdu okolo míst, která jsme viděli dopoledne za deště. Naší poslední zastávkou je Potsdamer Platz, srdce Berlína v meziválečném období. Dnes je s z něj takové Times Square Berlína. Jdeme se podívat do Sony Center. Moderní budova, kde se nachází nejnavštěvovanější kino v Berlíně a místo, kde se každý rok koná filmový festival Berlinale
Venku na náměstí je další možnost prohlédnout si kus Berlínské zdi, kam mimochodem lidé lepí žvýkačky. 

Půl sedmé? Nějak moc to uteklo. Vracíme se na hotel. Musím se po celém dni dát trochu do kupy. Jen mě začínají docela dost bolet nohy. Ujeli jsme toho..  no .. hodně. 
Nicméně mají to tu vymyšlené skvěle, co se týče cyklistů. Každá ulice má o jeden malý pruh i semafor navíc, aby se nenaskytl žádný problém. My jsme tak nemuseli projíždět mezi auty nebo na chodníku. Vážně jedině doporučuji!

Večeři jsme zvolili v restauraci Vapiano v Europa Center. Nevěděla jsem, co je na ní tak speciálního, ale to se každý dozví, když si jde pro jídlo. Oni Vám ho totiž udělají přímo před očima. Tudíž jsem koukala, jak se tedy správně dělají spaghetti Carbonara. Myslím, že za ten zážitek to čekání v menší frontě rozhodně stojí! Navíc není to vůbec nic finančně náročného.
Naší poslední noc v Berlíně jsme zakončili v hotelovém baru, kam jsme si sedli na drink/ víno. Já jsem zvolila první variantu.
Po této návštěvě musím říct, že Berlín se stal místem, které mě neskutečně oslovilo. Někdy se sem vydám znovu třeba na trochu více dní, abych si mohla projít/projet zase něco jiného! 
 Unaveně jsme se už jen doploužili do pokoje a teď nás čeká spánek. Dobrou noc! :-)

T.

Berlin - First Stop

Berlin, Germany
Přepněte do HD. 

Kufry zavřené a naskládané v autě. Naše malá kolona tří aut může vyrazit. Začíná naše expedice směrem na Sever! První zastávka? BERLÍN! 
Cesta utekla překvapivě rychle. Po ubytování si jdeme dát kávu do KaDeWe (Kaufhaus des Westens), největšího obchodního domu v Evropě. Je tu sedm pater a každé je zaměřené na něco jiného. 
Dál už pokračuji jen s mamkou. Jdeme se projít po okolí, abychom věděly, co se tu všechno je. Poblíž se nachází Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche. Kostel, který byl vybombardován a ponechán v tomto stavu. Úplně mi z toho běhá mráz po zádech, když to vidím. Vstup dovnitř je volně otevřený a jsou zde i prohlídky, které jsou různě časově přístupné. Vedle kostela se nachází nová síň a věž, které byly na památku postavěny.
Pro dnešek toho více není, jelikož cesta je vždycky dost vyčerpávající, tak si potřebujeme odpočinout. Zítra toho bude více!
T. 

Praha - Káva, Jídlo, Káva, Coldplay and Beyond

Prague, Czech Republic
Než se znovu rozjedu do koutů světa prozkoumávat neprozkoumaná místa, chtěla bych se s Vámi ještě podělit o jeden článek.

V posledních dnech jsem si přála, abych se mohla rozpůlit. Potřebovala jsem zařídit několik věcí, ale zároveň jsem se chtěla podívat na nějaká místa, sednout si na kávu v nějaké dobré pražské kavárně a odpočinout si, když už mám konečně opravdu volno. S vypětím sil Vám teď sepisuji tento článek, když už se se mnou tento kolotoč zastavil. Měla bych jít spát, abych načerpala síly na zítřejší odjezdový den, ale na druhou stranu bych ještě chtěla alespoň pár minut věnovat k sepsání mého týdne. Proto jen doufám, že u toho neusnu a nevyleji tu skleničku šampaňského, která mi tu vedle stojí.

Budu stručná. Nejen z toho důvodu, že možná s největší pravděpodobností začnu usínat, ale hlavně jsem udělala pár obrázků, které vždycky zaberou spoustu místa a text se v nich potom ztrácí.
Čím tedy začít?

O víkend i v týdnu jsem si zajela na kávu do La Bohème Café. Pokud tuto kavárnu neznáte, tak Vám ji můžu jedině doporučit! Interiér je plný výzdob, které dohromady vytváří takový až vintage nádech.  Někomu by se to na první pohled mohlo zdát až kýčovité, ale mně se to opravdu líbí. Všechno mi ke všemu sedí, že bych na tomto místě vlastně vůbec nic nezměnila. Myslím, že také z určité části prostředí závisí na tom, jak jste schopni si v ten moment odpočinout a cítit se příjemně. A káva? Ta je tu také výborná. Nicméně co bych doporučila určitě zkusit, je jejich cheesecake s bílou čokoládou. Ten byl vážně bez chyby!

Sešla jsem se s kamarádkou, abychom mohly probrat veškeré věci, které se teď udály. Však to znáte, čas od času si člověk potřebuje ,,poklábosit" jen tak o něčem. Navíc když víte, že se teď na nějakou dobu zase neuvidíte. Abychom si daly něco "zdravého" k obědu, zašly jsme do Marthy's Kitchen, která je jen pár kroků od kavárny. Na doporučení dát si jeden z burgerů, které jsou tu prý známe, jsme si ani nevybíraly nic jiného z menu. Musím říct, že už chápu proč. Vážně jsem si pochutnala!
Když jsem byla v Praze jiný den, tak už to bylo jen kvůli potřebnému zařizování nějakých věcí a schůzce. Každopádně ani pak jsem si nemohla odpustit nejít se projít a někde si sednout. Proto jsem zašla opět do EMA espresso baru. Výjimečně jsem si nedala kávu, protože v tomhle horku jsem měla chuť jen na něco opravdu studeného. Přesně to splňují jejich domácí limonády. Mou oblíbenou brusinkovou bohužel neměli, ale výběrem malinové alternativy jsem neudělala vůbec špatnou věc.. a ta bageta s roast beef byl skvělý a výtěčný bonus navíc. 
Další a poslední plánovanou zastávkou byl kostel sv. Rocha, kde se nachází Galerie Miro, ve které právě probíhá výstava Coldplay and Beyond. Pro ty z Vás, kdo o tom neslyšeli, se jedná o výstavu děl Míly Fürstové, která je známá tím, že vyhrála několik cen za umění a také právě tím, že nakreslila obal alba Ghost Stories pro Coldplay. Právě tato díla jsou tu aktuálně vystavována. Na Coldplay jsem vyrůstala a stále vyrůstám, tudíž to pro mě bylo něco, na co jsem musela jít, jinak bych si to vyčítala celé léto! 
Jestli si najdete chvilku času, tak se sem rozhodně zastavte podívat. Výstava probíhá do konce srpna mám tušení. 
A zase zpátky domů.. Byla jsem sice asi jediný člověk, který v tomto počasí šel pěšky a užíval si krásu Prahy, ale co je na tom. Zkrátka jsem se v tu chvíli měla nějak moc šťastně a jízda tramvají by mi tenhle pocit asi zase rychle sebrala. Užila jsem si báječný den plný sluníčka, dobré kávy a skvělých zážitků. 
Doma na mě čekal prázdný kufr, do kterého jsem se musela pokusit zabalit věci na 14 dní. Určitě jsem to říkala už několikrát, ale vážně nejsem ten typ člověka, který by uměl balit věci. Začala jsem vybírat, co bych si mohla vzít s sebou a záhy jsem zjistila, že mám skoro prázdné skříně a na zemi se mi pomalu tvoří panelákové městečko z vyndaných věcí. O to horší je pro mě ty věci potom nějakým způsobem zredukovat. Je u mě tedy naprosto normální, že si musím projít několika fázemi, než ten kufr definitivně zavřu a řeknu si, že mám vše potřebné. Ať už je to fáze "zkus tam dát vše co můžeš" nebo depresivní fáze "už nevím, co mám dělat.. Chtěla bych vše, ale to nejde" až po finální fázi (která je zhruba po 5 hodinách stání nad kufrem) "vidíš, nakonec jsi to nějak zvládla". Jsem ráda, že jsem se k poslední fázi dopracovala i přes několik dalších věcí, které jsem při tom opět dělala a zítra už nebudu muset nic zásadního řešit. 
 
Teď už Vám chci jen popřát krásný víkend a dobrou noc. Já se budu snažit dostat se někde na internet a podělit se s Vámi o všechny mé zážitky. Můžete mě sledovat na instagramu (teresa_ha) i na snapchatu (teresa_ha), kam se asi dostanu častěji, jelikož je to jen chvilková záležitost. :-) 

Uvidíme se v Berlíně. Mějte se krásně,
T. 

50th Karlovy Vary International Film Festival

Karlovy Vary, Czech Republic
S vypětím sil a děláním několika tradičně zbytečných věcí okolo, mám všechno konečně zabaleno. ✔︎ Ptáte se kam? Jak už to bývá zvykem, na začátku července se v Karlových Varech koná Mezinárodní filmový festival. Přesně tam máme namířeno i my. Tentokrát slaví dokonce kulaté padesáté narozeniny, a proto si tento ročník nemůžeme nechat ujít! S holkami jsme se dohodly na termínu a jedeme hned na začátek, abychom viděly zahájení a také koncert kapely Lucie. Výjimečným hostem letošního ročníku je americký herec Richard Gere, kterého každý jistě zná z Pretty Woman nebo Chicago. Tudíž další věc, proč bychom tu něměly chybět. (Ne, dobře, Jamie Dornan alias božský Christian Grey byl prvním největším lákadlem /překvapivě/, ale ten přijede bohužel až koncem týdne a to už se nám nehodí. No co se dá dělat, budeme to muset přežít i bez něj.) :D
Vzhledem k tomu, že jsme si nebyly moc jisté do poslední chvilky, jak se nám to bude hodit, tak jsme se na nějaké levnější penziony/ hotely (jestli takové vůbec existují) ani nekoukaly a rovnou si našly stanové městečko.
Hmm.. První co nás na místě tedy čeká, je postavit stan a to bude ještě zajímavé. S naším překvapením jsme to ale zvládly na jedničku. Možná ne úplně s hvězdičkou, ale doma jsme si původně myslely, že to ve Varech nepostavíme vůbec a večer na sebe budeme muset jen přehodit plachtu nebo přespat v autě. Ani jedna varianta nás naštěstí nečekala a stan stojí hezky na místě.

Přímo od kempu nám potom jezdí zdarma autobusová linka ke všem možným místům v centru, kde se něco děje.
Vzhledem k tomu, jaký je o festival zájem, tak se nám v deset hodin dopoledne u pokladny stalo, že už nezbyly do kin žádné volné lístky kompletně na celý den (jak se dalo předpokládat) .. a bohužel i na sobotu. Musíme tedy vymyslet nějakou alternativu.

Páteční odpoledne jsme se rozhodly přečkat pod tím největším sluncem a v tom největším horku, abychom viděly oficiální zahájení filmového festivalu. Tiše závidím všem hercům a jiným osobnostem, kteří si nemusí dělat startosti s tím, že by se doslova roztékaly na místě. On to ten zážitek nakonec ale stejně převáží.
Po páté hodině začala přijíždět auta s očekávanými hosty. První nemohl vystoupit nikdo jiný než sám prezident filmového festivalu Jiří Bartoška. A za ním? Dav jásá.. Je to on. Richard Gere vystupuje z auta. Při tom začíná hrát znělka z Pretty Woman a Richard obchází fanoušky, aby si s nimi podal ruku a pozdravil je. Na červeném koberci řekl pár slov a odešel do velkého sálu, kde se bude promítat jeho film Time Out of Mind a také tu obdrží Křišťálový glóbus.
Za nimi přijelo několik dalších osobností, ale upřímně jsem to čekala trochu jiné. V televizi to vždycky vypadalo lépe, ale to už tak většinou bývá. Víc jsem tedy byla ale překvapná z moderátora celého zahájení. Bohužel nevím, kdo to byl, ale myslím, že je celkem ostuda, když si nepamatuje jména lidí, kteří vystupují z aut na červený koberec (tolik jich vážně nebylo). Slyšela jsem tuhle poznámku okolo sebe víckrát, než bych čekala.. tak na tom asi něco bude. Malé upozornění do příště, protože to bylo vážně chvilkami až hloupé a kolikrát jsme se tedy vlastně koukali jen na NĚKOHO (nebo podle moderátora - na dalšího milého hosta), protože jsme se o nich nic nedozvěděli. Díky bohu, že si pamatoval alespoň toho Bartošku a Gerea!

Po celém ceremoniálu jsme se šly projít a nechaly si vytisknout fotky u koutku Radiožurnálu. Když jsme se vrátily, tak jsme si už sedly do Dvořákových sadů a tam počkaly na ohňostroj, který začal pár minut před jedenáctou. Pustily při něm písničky z 50 Shades of Grey.. Společná 50 je holt společná 50.. (Níž ve videu uvidíte).
Lucie, která následovala hned po ohňostroji byla také výborná (jako vždycky)! Jen mě mrzí, že nezahráli Ameriku a Chci zas v tobě spát. I tak to byl výjimečný a krásný večer. :)

V sobotu to s počasím nebylo jinak. Vyrazily jsme do centra hned ráno, abychom si daly snídani. Máme rezervaci v Nespresso VIP Lounge, kam táta dostal pozvánku, kterou jsem využila, když už máme tu příležitost a jsme tady. Udělaly jsme si tedy procházku k hotelu Carlsbad Plaza, kde se VIP Lounge nachází. Posezení s dobrou kávou bylo opravdu příjemné! :)
Odpoledne jsme si jely odpočinout, vykoupat se a pak jsme znovu nasedly na autobus k Thermalu. Tady jsme si koupily večeři a počkaly na další autobus, kterým jedeme až do Letního kina u Richmondu. To začíná sice až v jedenáct večer, ale vzhledem k tomu, jak to tu se vším chodí, je rozhodně lepší vyrazit dřív. Řekla bych, že naše čtyřhodinová rezerva bude snad stačit. 
Promítá se Pretty Woman a předtím přijde Richard Gere, aby řekl pár slov, tak proto je o to takový zájem. 
Uteklo nám to docela rychle. Koupily jsme si víno a povídaly si, co nás čeká a tak o všem možném, co se dalo, protože už se společně moc asi nesejdeme v následujících měsících. 

Červený koberec před plátnem připravený, fotografové už zapínají blesky a Richard vystupuje ze dvěří. 
Musím Vám říct, že byl opravdu výborný a vtipný. Koneckonců pusťte si video, natočila jsem celý jeho projev. Jeho nástup na znělku z Pretty Woman, kterou si sám broukal, neměl chybu. :)
A film? Ten také neměl chybu. Pretty Woman zbožňuji a po delší době se na něj ráda podívám znovu. Ještě to ke všemu bylo umocněné tím, že při některých scénách celé letní kino tleskalo, radovalo se nebo nějakým způsobem reagovalo na pár scén... Omlouvám se, ale nejde to moc popsat. Bylo to vážně super.
Video si přepněte do HD. 
Nemělo to chybu a opravdu jsem si celý víkend moc užila! Počasí sice ne zrovna ideální pro festival, ale ono se to nějak zvládnout dá. Jsem ráda, že jsem konečně jela a mohla zažít na vlastní kůži jednu z našich nejlepších akcí v Čechách. 
Byli jste také?  

Přeji krásný týden,  
Vaše T.