Tereza Hadrbolcova. Powered by Blogger.

Praha

Prague, Czech Republic
Snídani jsem si dala v mém oblíbeném Mistral Café. Kavárna se postupně plní a nelze se divit tomu, že 3/4 návštěvníků jsou lidé s připnutými běžeckými čísly na bundě. Stačí totiž udělat pár kroků ven z Mistralu a stojíte v centru dění dnešního pražského Sportisimo 1/2 Marathonu 2015. Letos se mezi běžce neřadím. Štafetu jsme nedomluvili, protože bychom nestihli trénovat. Dnes jsem tedy pouze fanoušek. Kolem jedenácté jdu projít davem před Rudolfinum. Jdu najít a pozdravit tátu, který jako jediný z nás běží.
Mám teď hodinu čas a nechci si znovu někam sedat. Proto jdu na metro a jedu se podívat na knížky do Luxoru. Knihkupectví je ráj. Procházím se a koukám, jaké tituly mě zaujmou. Koupila jsem si tři knížky do seznamu četby a dalších pár knížek si napsala do telefonu jako "wish list" na dobu neurčito. Vracím se zpět. Časově mi to akorát vyšlo, jak jsem chtěla. Většina běžců už je připravena ve svých startovních sektorech a já si jdu najít místo, odkud se podívám na jejich vyběhnutí. Držím Vám všem palce.!
Ikdyž ráno vůbec nevypadalo, že by se dnes slunce ukázalo, odpoledne nás příjemně překvapilo. Rozhodla jsem se v Praze ještě zůstat a udělat si procházku na Náplavku, kde jsem se dočetla, že zrovna probíhají farmářské trhy. Jednoznačně asi nejlepší věc, jakou jsem mohla udělat. Vzpoměla jsem si při tom na prodloužený víkend v Říme před dvěma lety (konkrétně na trh na Campo de' Fiori). Ikdyž je to o něco menší a méně obsáhlejší, má to i tak své kouzlo. Bydlet v Praze, tak si snad i přivstanu, abych si mohla koupit čerstvé pečivo nebo si sem jen tak mohla skočit pro čersvou zeleninu, ovoce a kytky. Neodolala jsem citronovému dortíku od Votre Plaisir, čerstvému nektaru, chlebu a jelikož je to jaro, musela jsem si koupit i tulipány, narcisky a macešky. Já vím, jsem hrozná, ale nemohla jsem je tam nechat. Konečně začíná být všechno zase barevné, to mám na jaru ráda.
 Jelikož mám ještě chvilku čas, tak jsem si sedla u Vltavy na lavičku a otevřela knížku. Musím Vám tu ocitovat něco, co se mi líbilo. ,,Potěšení ze stolování jsou pro každého člověka z každé země, z každého místa v historii nebo společnosti; mohou být součástí všech dalších našich potěšení a trvají nejdéle, aby nám dodaly útěchu, když jsme přežili to ostatní."
Nic dalšího v programu už nemám. Vracím se zpět za tátou, který už doběhl a jedeme domů.
Krásný zbytek víkendu.
T. 

Royal Holloway, University of London

Royal Holloway, Egham Hill, Egham, Surrey TW20 0EX, UK

 Morning. English breakfast se konala jen polovičně. Ráno nejsem zvyklá moc jíst, ale něco do sebe dostat musím, abych dnešek zvládla. Voláme si taxi a vyrážíme směrem k Royal Holloway, University of London, kterou odsud máme asi 15 min. 

 Abych vám řekla, co tu obecně dělám, tak se vám to pokusím stručně vysvětlit. Před třemi lety jsem byla na jazykovém kurzu v Anglii, kde jsme s kamarádkami začaly přemýšlet o brigádě a později i celkově o studiu tady. Euforie z místa, které mi neskutečně přiroslo k srdci, na jeden čas upadla a my měly jiné věci na starost a “přežívaly" jsme střední. Jak se blížil rok, kdy budeme střední opouštět, tohle téma jsme znovu začaly řešit, až sami vidíte, k čemu jsme dospěly. Stojím v Anglii u Royal Holloway, která mi poslala nabídku na místo a pozvánku na Applicant Visit Day. Proto jsem tady, abych se podívala, co vše to obnáší, jestli bych tohle byla schopná zvládnout a také z jisté části jestli si vážně chci splnit to, o čem jsme snily už kdysi. 

Od 10 hodin začíná registrace a navazující krátká přednáška na téma “Making the most of your Applicant Visit Day”. Student se nám snažil poradit, na jaké otázky je dobré se zeptat vyučujících nebo studentů. Zároveň bychom si měli položit otázku sami sobě, jestli je tohle opravdu to, co chceme a zda se nám tu bude líbit. Po této přednášce mám do 12 volno. Jdeme najít nějakého studenta s oranžovou bundou RHUL (jak říkají “find your EasyJet student”). Je tu určená místnost, odkud jednotlivé skupinky vychází. Jdeme se studentkou druhého ročníku oboru English. Cestou jsme si povídaly o všem možném, co se studia a volného času týče. Zjistila jsem spoustu zajímavých a užitečných informací. 

Všechny budovy, které tu jsou, mají nějaký název, aby se tu každý dobře zvládal orientovat, protože je to tu opravdu veliké. Ono se není čemu divit, studuje tu 9 tisíc studentů. Taková doslova univerzitní vesnička. Každopádně hlavní oranžová budova, ve které se bydlí, je naprosto úžasná! 
Celková prohlídka nám zabrala asi hodinu a půl. Prošli jsme okolo všech budov, abychom věděli, co se kde studuje a co se kde děje. Spousta z těchto budov je totiž určena třeba na setkání studentů (Sudents’ Union) a jejich zájmových skupin nebo jsou tu jídelny, sportovní centra a knihovny. 

Od 12.15 mám uvítací řeč o School of Management od univerzitní lektorky a ředitele školy a na to navazující ukázkovou přednášku od Dr Derrick Chong - přednášející v oboru Marketing a Arts Management. To bylo opravdu zajímavé a poučné.

Další program mám až v 1.45, tak si jdu mezitím dát něco k jídlu a koupit kávu. Na této škole mají několik budov s logem "We proudly serve Starbucks" a momentálně mi kafe dokáže trochu dodat energie. Začínám být celkem unavená. Na poslední části tohoto dne máme už oddělený program ve skupinkách, podle našich oborů. Můj vybraný obor je Management with Marketing. Naše budova managementu (na obrázku je to ta skleněná se zelenými pruhy) se jmenuje Moore Building. Jdeme do učebny, kde máme malý seminář s již zmiňovaným Dr Derrick Chong, studentkou prvního ročníku a jednou lektorkou. Je nás tu celkem asi 10. Každý z nás se představujeme a říkáme něco o sobě. Poté máme chvíli prostor na naše otázky, které se nám snaží zodpovědět. Uteklo to opravdu rychle a přednáška je u konce. Dozvěděla jsem se opravdu zajímavé a důležité informace. 

Stihla jsem vše, co jsem potřebovala stihnout a vidět. Rozhodně nelituji toho, že jsem sem jela, protože jsem si udělala lepší obrázek o tom, jak celkově studium vypadá a probíhá. Voláme si taxi na letiště a opouštíme RHUL. 

Na letišti máme ještě celkem čas, tak se koukáme po obchůdcích. Nezapoměla jsem koupit si Vogue a táta koupil Telegraph. Tudíž na palubu neseme asi 10 kg papíru. Let byl bez problémů a viděli jsme krásný západ slunce. Noční lety mám ráda. 

Hezkou neděli,
T. 

London

Old Windsor, Windsor and Maidenhead, UK
Dopoledne jsem se stihla podívat na zatmění slunce, na které jsem si vzpoměla, když jsem vystoupila z auta a zdálo se mi, že je nějak zataženo. Vyběhla jsem pro foťak, snížila jas a udělala pár fotek. Něco z toho vyšlo a já se mohla podívat, jak to vlastně vypadalo, protože jsem po ruce neměla žádný filtr, se kterým bych se na to mohla podívat jen tak. Každopádě potom už jen rychle dopřipravit tašku, vyzvednout mamku na Dejvicích a dojet na letiště. Letíme do Londýna! Nepředstavujte si Londýn a procházky okolo známých míst a památek v centru, to není náš plán pro tentokrát. Letím sem za jiným účelem jen na otočku. Jedu se podívat na jednu univerzitu. 
Asi poprvé, co letím pouze s kabelkou a v jednom malém kufříku máme všichni tři nějaké naše potřebné věci. Většinou přijíždím s obrovským kufrem a modlím se, abych se vešla do určené váhy. Myslím, že to teď vážně nehrozí. Jdeme někam na oběd a pak jen počkat na boarding. Letadlo je úplně plné. Víte co se stalo? Nebylo další místo v economy class a museli nás dát do business class. Jaká "hrozná" věc! Existuje na této planetě vůbec někdo, komu by to vadilo? 
British Airways, britská posádka.. Opět začíná má obsession ze všeho, co je spojeno s Anglií. Madam, would you like an afternoon tea? Today we have a selection of our sandwiches. Do you want a scone with jam and clotted cream as well? Please, enjoy it madam. Vážně? To jsme teprve v letadle. Já nevím, jak moc si toho všímá někdo jiný a jak moc tohle řešíte, ale vidíte ten rozdíl v tom, jak přistupují k lidem? Možná to řeším zbytečně moc, ale vážně mi to vždy zvedne náladu a mám hned lepší den, než když okolo sebe vidíte znuděné obličeje.

Vzala jsem si s sebou knihu s názvem "Chvála pomalosti" od Carl Honoré. Je to v podstatě takové filosofické zamyšlení nad tím, jak člověk dělá neskutečně moc věcí a vlastně žádnou z nich nemůže udělat pořádně. Také je to namířeno na dnešní fenomén rychlého životního tempa. Zaujala mě z toho důvodu, že jsem přesně jeden z těch lidí, kteří řeknou minimálně jednou za den "nemám čas" a chtěla jsem si přečíst nějaký názor na celkovou dnešní uspěchanou dobou. Jsem na prvních stránkách a už poněkolikáté kývám hlavou, že s autorem souhlasím. Určitě vám doporučuji si jí přečíst! 

Také jsem se pobavila, protože pokaždé když jsem letěla do Londýna, jsme vždy dělali jedno kolečko nad městem, než jsme mohli přistát. Aby to nebylo dnes odlišné, ba naopak ještě o něco lepší, kroužili jsme kolečka dvě. Člověk se podívá na obrazovku a místo letadla mířícího na Londýn se opět vracíme směrem, odkud jsme vzlétli. Tak já nevím, ale vždy mi to přijde jen jako vyhlídkový let tam a zpět. Každopádně začala jsem mít takovou drobnou euforii z toho, že už jsme skoro na místě (samozřejmě pokud vůbec přistaneme a přestaneme s kroužením). Venku je krásně. Je vidět Temže, ve které se odráží slunce a také vidím the City. Zrovna jsem přemýšlela, jak je to dlouho, co jsme tam byli a došla k tomu, že už je to 9 měsíců. To není možné.. 
Finally, přistáváme. Welcome to Heathrow. Čekáme na náš kufr a jdeme odchytnout taxi. Jedeme asi 20 minut do Beaumont Estate ve vesnici/městečku Old Windsor. Je to rozlehlý komplex budov, protože je hotel spojen s několika místnostmi na konference. Zároveň to byl jediný hotel, který máme blízko univerzitě a byl volný. Dnes se tu zrovna koná konference pohřebních služeb (jedno pozitivní téma) a dále na nějaké větrací systémy. Dáváme si věci do pokoje a jdeme si to tu projít. V hotelu je dokonce i kaple. Potom pokračujeme k Temži, kde děláme pár fotek. Opět čtu vzkazy na lavičkách "in memory", jako je ve zvyku po celé Anglii.  Naší procházku zakončujeme v hospůdce Harvester (asi jediné tady v okolí). Dáváme si něco drobného k jídlu a vracíme se zpět. 
Myslela jsem, že se pořádně vyspím, ale vzhledem k tomu, že do jedné hodiny ráno vedle v pokoji měli mejdan a dole v patře někdo kladivem páčil dveře, to zrovna moc nešlo. Každopádně mohlo to být ještě horší. Naštěstí pak přestali. 

P.S. Dveře jsem zapoměla vyfotit, ale vážně se někdo snažil dostat dovnitř a totálně rozdělal dřevo okolo. Myslím, že existuje spoustu inteligentějšich způsobů, jak se v 1 ráno dostat do pokoje (i když si zapomenete kartu). 

Hezký víkend,
T. 

Les Journées de la Francophonie 2015

Prague, Czech Republic
Bonjour. Anglické odpoledne v Praze už proběhlo. Dnes je čas na odpoledne francouzské. V březnu probíhají dny Frankofonie od Francouzského institutu v Praze a momentálně tento týden běží v Café 35 týden gastronomie.
Po vrácení knížek v knihovně míříme do centra přímo hned do Café 35 na jídlo. Venku je poslední dny krásně a procházka uličkami Prahou je opravdu příjemná. Slunce, už tu zůstaň a nikam neodcházej!
.. K obědu jsem si dala quiche, který byl vážně výborný. Interiér byl také moc hezký a měli příjemnou obsluhu. Určitě se sem někdy stavte, nebudete litovat! :-)


Paul byl naší destinací na dezert a kávičku. Neodolala jsem makronce s malinami.. K tomu jsem si dala cappuccino a byla jsem v nebi. Každopádně, když se zpětně koukám na fotky, tak bych měla okamžitě začít více cvičit, jinak budu zachvíli jako kulička z těchto všech dobrot.


Krásný pátek přeji! Já letím na otočku do Londýna, tak čekejte nějaký report. 
T. 

Fish & Chips, EMA espresso bar

Prague, Czech Republic
Středeční odpoledne trávíme opět v Praze. Ještě že jí máme tak blízko. Odpadla nám angličtina a my jedeme do centra někam na oběd. Nedávno jsem našla restauraci Fish & Chips, která vypadala opravdu moc dobře a náš plán je tedy jasný. Měly jsme takový hlad až jsme z toho nasedly na špatnou stranu metra a musely jsme se vracet. Ani zvolený výstup, který byl poněkud vzdálen našemu cíli, nás nezastavil. Konečně jsme dorazily na místo. Jestli vám někdy bude opravdu moc chybět Anglie, zajděte sem. Tady vám to zaručeně zvedne náladu a Anglii připomene.

Dávám si fish burger. K jídlu nám v televizi dávají klasiku - krátké vtipné scénky Mr. Beana. Na zdech nechybí ani fotografie, kde jsou Beatles, sám Paul McCartney, Mr. Bean,.. To je prostě dokonalé.
Kam to bude? Na Abbey Road, Bond Street, Piccadilly Circus nebo snad Oxford Street? 

Naší poslední zastávkou je EMA espresso bar. Lepší kávu jsem zatím asi nikde jinde neměla. Opravdu mám tohle místo ráda. Je tu vždycky taková příjemná atmosféra a k tomu skvělá káva. Co víc si přát?! Jediná škoda je to, že je to tady tak maličké. Chvilku jsme si počkaly a nějaká místa se nakonec uvolnila. Konec konců už je celkem pozdě. Ikdyž já kdybych měla tu možnost, sedím tu také až do noci.

Hezký zbytek týdne. 
T. 



Nesouhlasím

Prague, Czech Republic
Odpoledne vyrážíme do Prahy. V posledních dnech se začalo nějak oteplovat a dnes je opravdu krásně. Byla bych hrozně ráda, kdyby to už takhle vydrželo, ale podle předpovědí se to má zase začít kazit. Co se dá dělat. Energii ze slunce musíme načerpat, co to půjde. 
Každopádně jsme přemýšlely, kam bychom mohly zajít na Dejvicích na jídlo. Zjistily jsme, že je tu také YamYam Express, ve kterém jsme byly někdy v únoru na Václaváku a byly jsme spokojené. Cestou jsme narazily na pár dalších zajímavých míst, která určitě někdy navštívíme. V YamYam jsem si tentokrát dala Japanese Taste, Please s kuřecím masem ze sekce - It's Noodle Time. K tomu jsme měly malinový YamYam Limo Mix. Všechno bylo vážně výborné!
Po jídle jsme měly stále ještě chvilku čas, tak jsme zašly na kafe do Starbucksu. 

10. března, den výročí potlačení tibetského povstání. Zároveň také pravidelně konaná akce v Praze na podporu lidských práv zejména v Tibetu a poukázání na porušování lidských práv v Číně, která je organizovaná Amnesty International České republiky.
Během tohoto programu zahrála pár písniček i kapela Zrní. Dostaly jsme papírové bubliny a poslechly si názory několika lidí.
Je mi až zle a smutno z toho, co s lidmi v této oblasti provádějí. Nemyslím si, že je v pořádku, když existuje místo, kde se lidé ze zoufalství zapálí nebo nějakým jiným způsobem ukončí svůj život. Doufám, že se o tuto problematiku bude zajímat více lidí, aby byla větší pravděpodobnost, že se bude moci něco změnit.

Překvapilo mě, kolik se zde sešlo lidí a vyjádřilo svůj nesouhlas. #freeTibet

Hello March


Znáte tu náladu, kdy vám přijde, že je prostě něco špatně? Přijde vám, že jste tu sami, mrzí vás pár věcí, které by asi měly být jinak a nic moc nového nezažíváte? Jestli ano, ráda si s vámi podám ruku. Tahle nálada mi totiž klepe na dveře poslední dobou nějak často. Asi je to tím, že mám spoustu věcí na práci, čas letí, nic zajímavého se neděje a já se pak zuby nehty snažím nechat zavřené dveře, aby tahle nálada nevstoupila dál. Ovšem ne vždy se to povede, že ano? 
Právě pak nastupuje tahle chvilka plná úvah nad vaším životem a chuť všechno to špatné změnit. Jenže jak to tak obvykle bývá, některé věci se mění těžko. Nejspíš to ale každý z nás asi jednou za čas potřebujeme. Potřebujeme to nějak dostat ven, odprostit se od všeho a další dny trávit v té představě, že už je to (alespoň částečně) tak, jak má být. Ono na druhou stranu se říká:,,v nouzi poznáme přítele"... a tohle jsou právě ty chvíle, kdy vidím, že mám okolo sebe několik lidí, kteří tu jsou, ať se děje cokoliv. Za to jsem nesmírně vděčná. ♡

Takže jsem momentálně hodila (skoro) všechny trable za hlavu. Zrovna jsem při této příležitosti dělala inventuru věcí. Je až neskutečné, kolik se vám toho klidně i za týden nahromadí na stole a v počítači. Oprášila jsem z poličky vyvolané fotky z Ameriky a zavzpomínala na tenhle velký výlet full of adventure. Sweet memories. Někam bych jela.


Proto březen, jakožto poslední měsíc před tím, než se to všechno sesype a začne peklo, věnuji různým akcím, výletům, návštěvám a jednoduše si ho užiju! Doufám, že se máte skvěle a místo "březen za kamna vlezem" zažijete spoustu skvělých chvil a zajímavých zážitků. 
T.