ČSOB - Plavba lodí Európé

Páteční podvečer trávíme na Vltavě. Přijali jsme pozvání od ČSOB na plavbu lodí Európé, tak si prohlédneme Prahu zase z trochu jiného úhlu. Naposledy jsem se plavila po Vltavě před hodně hooodně dlouhou dobou a z toho si vlastně skoro nic nepamatuji (nic moc zábavného to pro mě v tu dobu asi ještě nebylo), ale teď se těším. Prahu miluji a prohlédnout si jí z lodi, bude trochu jiný zážitek, než z ní běžně mám. ,,Natáhnout plachty" a můžeme vyrazit! 

Praha má z lodi opravdu své kouzlo. Pro jednou nejste ten člověk, který chodí ze strany na stranu, aby našel správný úhel, ze kterého uvidí nějaké místo. Tentokrát stačí stát nebo sedět a prostě se jen kochat... A ta sklenička bílého vína k tomu je v tomhle případě jen jako malý bonus navíc. 

Celou plavbu nás provázela jazzová kapela, která se střídala s menší kapelou s cimbálem a houslemi. Obě hrály moc dobře a plavba byla opravdu příjemná i přes dvě malé přeháňky. Jestli tedy budete někdy přemýšlet o tom, co byste mohli v Praze dělat, určitě zvažte jednu z několika výletních lodí, které plavby po Vltavě umožňují. Vezměte rodinu, přátele, druhou polovičku nebo jeďte klidně i sami. Věřím, že si to ve všech případech určitě užijete! 

Ještě jednu věc bych Vám chtěla říct. Jestli mám něco vážně ráda, tak jsou to města večer. Všechno najednou vypadá tak klidně.. neuspěchaně.. hezky. Pokud tedy budete v Praze někdy za tmy, zastavte se a koukejte. Je to vážně krása! 

Přeji sladké sny. Zase se brzy ozvu, 

T. 

Meet Factory - Hledání Vivian Maire

Středa = kritický den? Ano, dneska to sedí naprosto přesně. Od rána je to jeden zážitek za druhým (ne ty, na které budu vzpomínat ráda), ale jednou za čas tenhle den asi zažije každý, kdy se "daří" vše, co se člověku dostane pod ruku. U mě to teda vážně není jinak a nejraději bych se teď vzbudila a zjistila, že je to jen zlý sen.

Zlý sen to ale bohužel není a nezbývá mi nic jiného než doufat, že už se mi v následujících hodinách nic dalšího nepřihodí, protože plánů mám ještě dost. 

Když jsem se dala nějakým způsobem do kupy a všechno částečně rozdýchala, tak jsem si udělala oběd a pak vyrazila do Prahy. Máme poslední angličtinu, před kterou jsme si ještě skočily do EMA espresso baru na kávu a limču. 

Angličtina byla jako vždy dobrá a vtipná. Myslím, že můžu být vděčná za to, co nám konverzace za těch pár let daly. Ten rozdíl je rozhodně velký. 

Nasedáme pak na metro a jedeme směrem na Smíchov, kde jdeme na večeři do italské restaurace Pizzerie Mediterane. Naposledy jsem tu byla před nějakými čtyřmi lety, když jsem jezdila na Zatlanku na přípravné kurzy. Trochu jsem zavzpomínala a poohlídla se za tím, co všechno se od té doby změnilo. Řekla bych, že skoro všechno. 

Po večeři za námi dorazily holky, protože jdeme do letního kina v Meet Factory. Nicméně máme ještě spoustu času, tak jsme se šly projít k Vltavě a někam si ještě sednout. Nakonec jsme usedly v kavárně Slavia. Venku se udělalo docela hezky, tudíž jsme zvolily studenou formu kávy. Začínám být celkem unavená, takže se káva momentálně docela hodí. Atmosféru ještě vylepšil klavírista, který hrál moc pěkně. Nejlepší byla stejně od Louis Armstronga "What a Wonderful World". Koneckonců ta je nejlepší vždycky. :)

Potom už jsme jen nasedly na tramvaj a jely směrem k Meet Factory. Včera jsem kupovala lístky, abychom tam nepřišly a neměly smůlu. Pokladník nám za vytisknuté e-vstupenky a objednané lístky dal "VIP" karavan, který byl vážně super. Film na který jsme přišly, se jmenuje Hledání Vivian Maier. Je to takový záhadný příběh o chůvě dětí, která měla svého koníčka - fotografování. Jeden student získal její negativy a začal se o ní zajímat, protože do té doby její fotky nikdo neviděl. Celý film/ dokument je tedy o dohledávání informací a zjišťování všeho o ní - Co to bylo za člověka? Proč nikdy své fotky nepublikovala? Proč se chovala tak zvláštně?.. Stále je několik záhad kolem jejího života, ale přeci jen se o ní něco našlo. 

Každopádně sama nevím, co si o ní mám po filmu myslet. Na jednu stranu obdivuji její fotky, které jsou skvělé, ale na druhou stranu mi přijde až moc zvláštní. Dětem, které hlídala, párkrát ublížila, nechávala si několik nepotřebných věcí, střádala novinové články o děsivých událostech/ vraždách/ atp., štítila se mužů a tak obecně si myslím, že měla nějakou poruchu nebo možná i špatnou vzpomínku z mládí, která jí doprovázela až do dospělosti a stáří. Těžko říct. 

Příběh je to ale rozhodně zajímavý a celý film stál za to! 

Teď jen doběhnout tramvaj, počkat na metro a zpátky domů. 

T. 

Pražská Muzejní Noc

Sobotní večer nemůže patřit ničemu jinému než pražské muzejní noci 2015. Loňské ročníky jsem vždycky nějakým způsobem prošvihla, tak jsem si tenhle datum hned zapsala do kalendáře a udělala si čas. Nicméně do poslední chvilky jsem si stejně nebyla jistá, jestli vůbec pojedu, protože byla bouřka, k tomu celkem dost pršelo a v tom se mi nechtělo moc řídit. Naštěstí se to brzy přehnalo a já jsem vyrazila. 

V Praze je nespočet muzeí, která bych chtěla vidět, ale vybrala jsem si z nich jen pár, protože i tak si myslím, že budu ráda, že se do nich stihnu vůbec podívat. Do těch ostatních můžu přeci zajít kdykoliv jindy. Vystoupila jsem si na Můstku, abych se trochu prošla a začala na Staroměstském náměstí, konkrétně v Národní galerii (v paláci Kinských). Tady momentálně probíhá expozice Umění Asie, kde se můžete podívat na různé kousky z Číny, Tibetu nebo Japonska. Je možné vidět, jak se kultury prolínaly, ale zároveň to, jak je každá svým způsobem unikátní a specifická. Přišlo mi to, jako bych procházela jednou velkou obrovskou meditační místností.

Cestou na další stanoviště jsem prošla Pařížskou, abych okoukla, co tu mají nového a pokochala se nad něčím, na co vždycky budu koukat jen přes výlohu. 

Jsem tu po několikáte, ale i tak jsem vždycky tak příjemně cestovatelsky naladěná, když procházím ulicemi. Pražská architektura má stejně své kouzlo. 

Došla jsem na UMPRUM, kde probíhá výstava klauzurních a bakalářských prací studentů - Artsemestr 2015. Některé práce byly obzvlášť zajímavé a moc se mi líbily. Vždycky budu takový ten nadšený obdivovatel.
Jedna studentka mi popsala vystavené práce v jedné z místností. Je obdivuhodné, s jakým nadšením o všem vypráví. Zaujaly mě dvě práce, o kterých mi řekla pár slov. První z nich byla spojena s pražským metrem. Studentka si vzala stanici Můstek, která je asi nejfrekventovanější. Z tohoto místa udělala kružnici a stanice, které se v ní vyskytly, nějakým způsobem spojila s jejími pocity. Z toho vytvořila sloupy, které byly z jedné strany hladké a z druhé strany nějak zvlněné (=emoce). Líbí se mi ta myšlenka. Druhá práce byla prací přímo té studentky, která z hlíny vytvářela sochy, které nějak potom pospojovala a následně je dávala do akvária a natáčela v reálném čase, jak se rozpouští. Když jsem video viděla poprvé, tak jsem si myslela, že je na sochy pouštěna jen nějaká mlha, ale oni se přitom rozpouštěly, takže vytvářely právě takový oblak.
Na pár ostatních děl se můžete kouknout sami. Něco jsem vyfotila. :)

Přečkala jsem přeháňku a pokračuji dál. Bohužel nestíhám tak, jak jsem předpokládala, ale to se dalo čekat. Nasedám do "muzejního" autobusu a jedu do Veletržního paláce. 

Tak jdeme na to. Pět pater už čeká. Hned v prvním patře je mezinárodní umění 20. a 21. století. Momentálně je hlavním programem výstava O. Kokoschky "Kokoschka a Praha". Je to neuvěřitelné. Některé obrazy byly opravdu výjimečné.
Je tu i pár obrazů od Gustava Klimta. To je můj oblíbenec. Jeho obrazy jsou vždycky hezky barevné a tím na mě působí pozitivně. Jeden z mála umělců, s jehož obrazy jsem se setkala už celkem dávno a už předtím jsem si je oblíbila.
Každopádně tu najdete všechno možné a řekla bych, že si tu každý přijde na své. Každé patro je zaměřené na něco jiného. Určitě sem musím zajít znovu, abych to prošla pomaleji.

↓ Ten obraz co je v levém rohu a zvětšený uprostřed se mi hrozně moc líbil. 

Wenzel Hablik/ Crystal Castle in the Sea/ 1914

Na zbylá muzea se půjdu podívat jindy. Byla bych tu déle, ale nechci jet domů moc pozdě. Auto jsem nechala na Zličíně, takže i cesta tam mi ještě něco zabere a kouknout ještě jinam, tak budu unavená a to není fajn na řízení. 

Každopádně jsem ráda, že jsem nakonec jela. Bylo to skvělé a moc jsem si to užila!

Hezkou neděli, 

T. 

Vlasy pryč, pivoňky a Dior and I

Konečně je tu den, na který jsem čekala tak moc dlouho! Vyrážím zase do Prahy, protože mé vlasy volají SOS už delší dobu, ale doteď jsem nemohla nic moc dělat, protože jsem to nestíhala. Konečně jsem se tedy objednala ke kadeřnici a nemohla jsem se dočkat, až budu odcházet opět s novým nádechem do života. Abyste pochopili mou větu, tak Vám sem musím přidat jeden citát od Coco Chanel. Vždycky na tom trochu té pravdy bude, že?

Předtím jsme ještě poseděly v EMA espresso baru (jaká novinka) a potom jsme si cestou konečně koupily pivoňky, protože je jejich sezóna a jsou krásné. U Palladia jsou teď skoro pořád totiž farmářské trhy a to květinářství, které tu stojí, je naprosto skvělé! Rozhodně si sem skočte pro něco hezkého a barevného, co oživí váš pokoj/byt/.. nebo Vám jen tak udělá radost. :)

Následovala hodina a půl v péči kadeřnice, se kterou jsem vždycky moc spokojená. Tentokrát tomu nebylo jinak! Mohla bych tam být klidně i tři hodiny. Takhle jednou za čas je to fajn, když se Vám někdo postará o vlasy a vrátí jim zpět trochu života. Většinou u toho teda usínám, protože to česání, mytí a foukání uspává, když vy nemusíte vůbec nic dělat. Nicméně bylo vtipné, že si kaděřnice spojila dohromady můj požadavek a požadavek nějaké paní, která šla po mně a divila se, že bych chtěla obarvit na zrzavo a k tomu nechat světlé konečky. Ne, zrzavá opravdu být nechci. Taková kombinace by byla asi smrtelná a zároveň vtipná (tak třeba jindy, haha). Dneska nemám náladu na "milá" překvapení, takže jsem ráda, že jsme si to předem vyjasnily. :D

.. A teď už je čas na to, začít měnit ten život, ne? :) 

Po kadeřnici program ještě nekončí. Zašly jsme s holkama do Světozoru na film Dior and I. Já ani nevím, co přesně na to říct. Bylo to totiž skvělé a dechberoucí. Vedle nádherných kousků haute couture mě neskutečně zaujalo místo, které si Raf Simons vybral na svou přehlídku a hlavně jakým způsobem se rozhodl, že místo vyzdobí. Květiny všude. Není to myšleno na stolech a místech, kam se hodí váza, ale představte si stěny a zdi jen a pouze z květin (přidala jsem obrátek níž). Úžasné, ne?
Doporučuji shlédnout všem, kteří jsou aspoň trošičku zvědaví, jak vypadá celý proces vytváření modelů na přehlídku a jak vypadají veškeré přípravy. Rozhodně to není "a piece of cake".

Po kině jsme si daly večeři v YamYam a jely jsme zpět na Zličín, kde jsem nechala předtím auto a odtud zpátky domů.

Večer ke mně přijela Anička, se kterou jsem se neviděla už tak 150 let a zase jsme si užily náš tradiční fotící večer.

 Hezký víkend,

T. 

Úklid, EMA a LUSH koupel

Znáte také ten moment, kdy máte za sebou nějakou určitou věc/událost a konečně můžete všechno, co se Vám doposud zdálo potřebné, dát pryč, protože je to momentálně už k ničemu? Přesně to jsem před pár dny měla. Kompletně všechno hotové a vím, že jisté věci už nikdy nebudu potřebovat. Proto jsem konečně mohla vyndat ze všech desek folie, papíry a ty roztřídit na hromádku ,,vyhodit" nebo ,,nechat". Vybavila jsem si scénu z filmů, kde vždycky mají cedulky toss or take s výjimkou toho, že třídí oblečení a já věci ze školy. Neskutečné kolik toho lze shromáždit. Myslela jsem, že to budu mít rychle hotové, ale opak byl pravdou. Strávila jsem s tím pár hodin a málem jsem u toho vypustila duši. Vtipné na tom je, že ještě před pár týdny jsem měla problém najít nějaké volné folie, abych mohla mít vše pohromadě a teď mám spíše opačný problém. Moc prázdných folií se kterými nevím, co budu dělat (počkej chvilku, zase je budeš potřebovat!). 

Nemohla jsem si odpustit nezajít do EMAespresso baru, když jsem byla v Praze, protože to už je taková tradice. Ty domácí limonády společně s kávou jednoduše nemají chybu! 

Začala jsem číst knížku (konečně nějakou vlastního výběru) od Jonas Jonasson ,,Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel". Přečetla jsem zatím pár stránek, ale i tak se bavím už od začátku. Pokud jste to někdo četl, tak doufám, že to bude vtipné i nadále. :) 

 Volno musím využít se vším všudy. Konečně si můžu nachvíli odpočinout a bez výčitek si užít vanu a prostě vypnout. Do vody jsem si hodila LUSH Always look on the bright side. Chvilkami jsem pochybovala, jestli do té děsivě oranžové vody vlézt nebo ne, ale nakonec to bylo vážně skvělé! Ano, vzala jsem si s sebou telefon. Jsem totiž zvyklá poslouchat písničky (a chtěla jsem vyfotit fotku, kterou mají z vany skoro všichni a neříkejte, že ne!) :D

T.