Středa = kritický den? Ano, dneska to sedí naprosto přesně. Od rána je to jeden zážitek za druhým (ne ty, na které budu vzpomínat ráda), ale jednou za čas tenhle den asi zažije každý, kdy se "daří" vše, co se člověku dostane pod ruku. U mě to teda vážně není jinak a nejraději bych se teď vzbudila a zjistila, že je to jen zlý sen.
Zlý sen to ale bohužel není a nezbývá mi nic jiného než doufat, že už se mi v následujících hodinách nic dalšího nepřihodí, protože plánů mám ještě dost.
Když jsem se dala nějakým způsobem do kupy a všechno částečně rozdýchala, tak jsem si udělala oběd a pak vyrazila do Prahy. Máme poslední angličtinu, před kterou jsme si ještě skočily do EMA espresso baru na kávu a limču.
Angličtina byla jako vždy dobrá a vtipná. Myslím, že můžu být vděčná za to, co nám konverzace za těch pár let daly. Ten rozdíl je rozhodně velký.
Nasedáme pak na metro a jedeme směrem na Smíchov, kde jdeme na večeři do italské restaurace Pizzerie Mediterane. Naposledy jsem tu byla před nějakými čtyřmi lety, když jsem jezdila na Zatlanku na přípravné kurzy. Trochu jsem zavzpomínala a poohlídla se za tím, co všechno se od té doby změnilo. Řekla bych, že skoro všechno.
Po večeři za námi dorazily holky, protože jdeme do letního kina v Meet Factory. Nicméně máme ještě spoustu času, tak jsme se šly projít k Vltavě a někam si ještě sednout. Nakonec jsme usedly v kavárně Slavia. Venku se udělalo docela hezky, tudíž jsme zvolily studenou formu kávy. Začínám být celkem unavená, takže se káva momentálně docela hodí. Atmosféru ještě vylepšil klavírista, který hrál moc pěkně. Nejlepší byla stejně od Louis Armstronga "What a Wonderful World". Koneckonců ta je nejlepší vždycky. :)
Potom už jsme jen nasedly na tramvaj a jely směrem k Meet Factory. Včera jsem kupovala lístky, abychom tam nepřišly a neměly smůlu. Pokladník nám za vytisknuté e-vstupenky a objednané lístky dal "VIP" karavan, který byl vážně super. Film na který jsme přišly, se jmenuje Hledání Vivian Maier. Je to takový záhadný příběh o chůvě dětí, která měla svého koníčka - fotografování. Jeden student získal její negativy a začal se o ní zajímat, protože do té doby její fotky nikdo neviděl. Celý film/ dokument je tedy o dohledávání informací a zjišťování všeho o ní - Co to bylo za člověka? Proč nikdy své fotky nepublikovala? Proč se chovala tak zvláštně?.. Stále je několik záhad kolem jejího života, ale přeci jen se o ní něco našlo.
Každopádně sama nevím, co si o ní mám po filmu myslet. Na jednu stranu obdivuji její fotky, které jsou skvělé, ale na druhou stranu mi přijde až moc zvláštní. Dětem, které hlídala, párkrát ublížila, nechávala si několik nepotřebných věcí, střádala novinové články o děsivých událostech/ vraždách/ atp., štítila se mužů a tak obecně si myslím, že měla nějakou poruchu nebo možná i špatnou vzpomínku z mládí, která jí doprovázela až do dospělosti a stáří. Těžko říct.
Příběh je to ale rozhodně zajímavý a celý film stál za to!
Teď jen doběhnout tramvaj, počkat na metro a zpátky domů.
T.
No comments