Je 18. listopadu po 4h ráno a my si ještě s ulepenýma unavenýma očima pakujeme potřebné věci a vyrážíme v těchto šílených hodinách směr hlavní nádraží. Ještě včera jsem si myslela, že je tu nějaká pravděpodobnost, že spánek vyhraje a my nevstaneme, ale jsme tu, sedíme ve vlaku a naší další cestovatelskou destinací je Hamburk!
Nevím, jestli je to únavou (materiálu) a třemi hodinami spánku, ale trochu tady mrzneme. Myslím, že nám v kupé nefunguje topení, ačkoliv ho máme na úplný max (sotva jsem to s odstupem času napsala a zmínila, odezva zněla "ježiš, no to bylo krušný"). Myslím, že v poměru ceny a výkonu za koupené jízdenky bychom si neměli na co stěžovat, ale s rampouchem pod nosem a angínou do Hamburku přijet asi nepotřebujeme. Ještě že jsme si ty péřovky vzali a taky díky za čaj v jídelním voze! Příští stanice: Berlín Hauptbahnhof. Přestupujeme, snad ne do dalšího mrazáku. Je to dobrý. Německé pendolino je o poznání příjemnější. Skoro jsme nemrkli a jsme na nádraží v Hamburku, na monumentálním cihelném nádraží (to jsme ještě nevěděli, že se tu budeme udivovat nad vším, protože cihly jsou tu všude a je to super!). Vzhledem k tomu, že check-in máme možný až za hodinu, hledáme nějakou kavárnu, kam bychom se jako správní turisté mohli nakýblovat. Jaká je pravděpodobnost, že člověk odjede přes 600km daleko a v kavárně potká Čecha za barem? Dali jsme se do řeči a hned jsme o něco moudřejší v tom, kam máme jít a co je to aplikace Luca (všichni se vás tu totiž ptají "máte Luca? nascanujte Luca" ehm, nevím.. co? Prosím Vás, kam se hrabe naše Tečka, pojďme si také udělat svou Luca aplikaci!).
Kafe pomohlo, jdeme si vybalit a ještě na chvilku vyrazit do města rozhýbat naše nohy po 7mi prosezených hodinách ve vlaku. Venku mrholí a na to teda nejsme připraveni - predikce aplikace počasí teda nic moc. I z toho důvodu jsme zakotvili někde, kde můžeme zůstat déle a uvnitř - muzeum! Hamburger Kunsthalle. Vítá nás neonový nápis "I do not believe in dinosaurs". Dobře, tak dinosaury tu neuvidíme, jdeme za uměním. Něco mají ty muzejní budovy do sebe a v každém městě mě baví je tak trochu stalkovat. Takhle zase nemá chybu. Scanujeme QR kód pro vstup v aplikaci Luca a přijdeme si jako místní, Luca, chápeš. Procházíme všechno. Přeci jen se na webu píše, že je tu umění za posledních osm století od středověku po moderní umění a to co uvidíme, patří k nejvýznamnějším veřejným sbírkám umění v Německu. Budovy jsou tu dvě, tak nevím, jestli jsme nepřecenili naše síly, které ještě (ne)máme. První budova je klasické umění, kde jsme se koukli na Renoire, Monet, Picasso,.. a v druhé budově jsme narazili na výstavu Toyen. Na Toyen, na kterou se v Praze vykoupily lístky asi tak hned, tady je součástí balíčku. Myslím, že máme splněno a můžeme se vrátit na pokoj a utuhnout do minuty. Snad jsme si nevyčerpali program na další dny hned po příjezdu.
Den 1
Jakmile se ráno zorientujeme, kam jede U1/U2 nebo U3, vyrážíme směrem k dockům, k cihlovým budovám, které jsou úchvatné. Chtěla jsem jet do Anglie, nebudu vám lhát, chybí mi, ale z nějakého důvodu mám teď pocit, že část Anglie je tady se mnou a tak mám radost, že jsme sem jeli. Poznat nové město, které má ale takové prvky něčeho, co máte rádi. Ráno začínáme kde jinde než v kavárně (v Nord Coast Coffee Roastery), na kterou si musíme vystát půl hodinky. Místí si totiž umí udělat rezervaci a to my moc z našich kaváren neznáme. Stálo to ale za to. Kafe s výhledem.
Pokračujeme mezi cihlovými domečky, až docházíme k Labské filharmonii. Tu jsem si moc přála vidět. Mezi mé další stalkovací aktivity totiž patří pozorování architektury a filharmonie rozhodně má co nabízet. Zároveň je tu suprový výhled na celé Labe (které my známe jako menší říčku a tady se na ní prohání jedny z největších nákladních a výletních lodí), ale také na celé hnědo-červeně zbarvené město.
Už jsme v centru města. Před radnicí zrovna staví vánoční trhy (které se v ostatních spolkových zemí Německa ruší, tak jsem zvědavá, jak dlouho jim tu vydrží). Máme s Ondrou tradici, že si v každém navštíveném městě pořizujeme Monocle průvodce a dávám do poličky společnýcj cest. Nevěřili byste, jak je těžké ji v místních knihkupectvích najít. Naše cesta po centru se tedy stala spíš lov knihy. Nakonec jsme ji našli v tom nejmenším možném knihkupectví široko daleko. Za to jsme si prošli celé centrum jen kvůli průvodci. A třeba jsme viděli známý Chile house, který je zapsaný v UNESCO.
Stejně jako včera je naším závěrečným programem i tento den muzeum. Jdeme do Deichtorhallen nebo spíš do vesmíru? Proč do vesmíru? No, na pár hodin jsme se totiž stali astronauty NASA na průzkum vesmíru v rámci Tom Sachs SPACE PROGRAM: RARE EARTHS. Podstoupili jsme test/indoktrinaci (chytří lidé si napřed projdou galerii a potom test vyplní), vypracovali úkol (srovnat oblé od placatých šroubků - pardon, jestli to má nějaký jiný profi název) a splnili krátký interview (otázky typu, kolik followers máte na IG, kdo nazpíval The Sound of Silence,.. žádné kde se vidíte za 5 let). Pak už si jen můžete užívat interaktivní výstavu se svou NASA ID kartou, se kterou se třeba podíváte na oběžnou dráhu planet ve tvaru tenisového, basketbalového nebo golfového míče. Srandy.
Naše ale uplně uplně poslední zastávka je na craft pívo v Bar Oorlam, kde si člověk vybere z 15 piv na čepu nebo z jejich vlastních jenevrů (Fun fact: jestli nevíte jako já, co je to jenever, tak je to prosím pěkně ve své podstatě otec ginu, který vznikl z chemického experimentu destilací jalovce aka francozusky genévrier a očividně zachutnal, chemik přežil, začal se podávat jako "jalovcová medicína" a díky bohu za to, že se tenhle experiment stal a my tuhle medicínu můžeme i nadále pít). Bar doporučujeme!
Den 2
Co by to bylo za výlet do Hamburku, kdyby člověk nenavštívil čtvrť St. Pauli, která je pro mnohé takové kontroverzní místo, kde neexistují pravidla ani hranice. Nejprve jdeme na kafe do Playground coffee & roasters. Na kelímku je nápis "Always drink on the dark side of St. Pauli", tak snad nás při tom kafíčkování nikdo neokrade (aneb jak o dark side řekl Yoda "consume you, it will..."). Tak teď nevím, jestli se tu máme zdržovat. Na dveřích jednoho klubu (kterých je tu víc, než byste čekali) je napsáno “no place for sexism, fascism, homophopia, racism and hate, just love and music”. Řekla bych, že po procházce po hlavní straße Reeperbahn pochopíte, proč to napsali. Tady může být kdo chce, co chce, kdy chce, jak chce. Tahle čtvrť je proslulá strip kluby, tzv. red districtem, travesty show, drag queens a zkrátka tu nejsou žádné hranice. V téhle čtvrti se pravděpodobně ani nikdy nespí. Kluby tu stále jedou i v 11 dopoledne. Tady den nemá 24h a nezná pravidla, to i krátkou procházkou zjistíte hned.
Nic obyčejného tu nemá šanci, tak dali makeover i obchodu @pennydeutschland, aby sem zapadl. Červený vstup, graffiti, spousta neonových světel a místní cheesy jargon (“small sins” u sladkého, “hot parts” u pečiva...). Místo, které pomohla naprojektovat a pokřtít drag queen Olivia Jones, a která to tu nazvala “The bitch among discounters”. A přesně v téhle čtvrti mimochodem rozjeli i svou kariéru Beatles. Chlapci si uměli vybrat svůj začátek a publikum.
Toulka po kariéře Beatles je spíš jak nějaká fotosoutěž - vyfoť si klub, kde rozjeli kariéru; najdi Beatles náměstí s kovovými sochami; atp. Většina podniků, co je s nimi spojována, už neexistuje nebo z nich je něco jiného. Našli jsme ale klub IDRA, kde to všechno 17. srpna 1960 začalo! Poslední věc, co hledáme, jsou dveře, u kterých se fotil John Lennon na jeho album "Rock 'n' Roll", které vydal v roce 1975. Mám takové tušení, že ačkoliv jsme nějaké dveře našli, sekli jsme se o jeden vchod a vyfotili se u jiných. Ale na tu chvilku budeme dělat, že jsme je našli a můžeme si to odškrtnout ze seznamu. Beatles neplecha ukončena.
Vracíme se zpět do docků směrem k opeře. Děláme si tradiční a nejznámější fotku z celého Hamburku na turisty profláklém Poggenmühlenbrücke (naštěstí tu v tomhle počasí nebylo moc lidí). Kdo nemá fotku tady, jako by v Hamburku nebyl.
Naše poslední cestovatelské kroky vedou zpět do St. Pauli - svítí tu na nás Brewdog. Bez návštěvy Brewdogu bychom si nedovolili odjet (jedna z dalších nostalgických vzpomínek na Londýn). A bylo to nejlepší zakončení celého výletu.
Den 3
Balíme kufry a dáváme si je ještě na recepci. Vlak nám jeden až kolem oběda a v Hamburku konečně vysvitlo slunce (Klasika, že je při odjezdu vždy nejlepší počasí, že?). Míříme ještě na kávu a rychlou procházku kolem Outer Alter jezera a tímto ukončujeme náš hamburský výlet, který hodnotím na 5 hvězdiček. Haburk nás hrozně mile překvapil. Během té sedmihodinové cesty už jen přemýšlíme nad tím, jak nás celý výlet doprovázela nějaká zvláštní karma na to, jak ušetřit při něčem, na čem se šetřit běžně nedá.
- Do filharmonie nás pustili zadarmo, ikdyž je tam vstup
- V muzeu jsme platili méně, ikdyž už studenti nejsme
- Pivo jsme dostali za méně, ikdyž jsme měli vše na lístku
- NASA průkaz jsme měli zadarmo, ikdyž je tam povinný poplatek
- Výletní loď jsme měli za půlku
No comments