Bath time

I had an opportunity to visit Bath with my university at the beginning of May. At first, I was questioning myself for a while whether I should or should not go on a day trip in between my exams but you can already guess which option I chose and what my final decision was. I knew I had a little break before my next exam and as I know myself, I would procrastinate during one of those days anyway so I joined my housemate to explore the city. Procrastination in Bath? Why not. 

// Na začátku května jsem měla možnost navštívit městečko Bath. Nejprve jsem si nebyla jistá, jestli je to dobrý nápad a zda bych měla jet či zůstat doma. Jak je všem už ale zcela zřejmé, nakonec jsem se rozhodla jet. Věděla jsem, že mám menší pauzu před další zkouškou a jak se znám, jeden z těchto dní bych stejně prokrastinovala. Takže jsem se rozhodla přidat se k mé spolubydlící a prozkoumat tohle město. Prokrastinace v Bath? Proč ne! 

This Is What I Promise To You, 2017.

Each and every year, people spend loads of time to think up their new years resolutions or they stick to the old ones with a thought of finally fulfilling them - because they did not manage it last year. Why do we find it necessary to give ourselves different tasks each year? Do we need the pressure from people asking us: ”So what are your resolutions for new year?” or "How are you doing with your ny resolutions?” Do we need a plan to look forward to tick off things from our list? Or is it simply because we’ve been doing this since - who knows when -  and we are so used to it? 
… To be completely honest with you, my usual answer is I DON'T KNOW. For me, 1st January is not like a brand new start and a slow beginning especially since the time I've started uni and I have usually several deadlines right after NYE so I cannot properly “finish off my year” by the end of December. I am usually in the process of writing essays and if I wanted to take New Year seriously I would have to celebrate it on 16th of January this year when I manage to finish my first term assignments. It just doesn't make sense sometimes to play a game of how many tasks I would be actually able to fulfil during the upcoming 365 days when I barely know what's going to happen next week.

Journey

Tam a zpátky. Z jednoho místa na druhé. Několik tváří na letišti… Přemýšleli jste někdy o tom, kam všichni lidé vlastně letí? Jaká je jejich cílová destinace a jejich příběh? 

// Back and forth. From one place to another. Million faces at the airport. Have you ever wondered where all these people go? What is their destination and story? 

Jen jsem se zamyslela.. Není to až neuvěřitelé, kolik neznámých lidí najednou potkáte na jednom místě v tak krátkou dobu? Ale stále je tu jedna věc, kterou má každý z nás společnou - jsme na cestě. Na cestě na jiné místo na tomhle světě. Člověk vidí tolik šťastných, smutných, nervózních nebo profesionálních lidí, ale přesto jsou všichni vlastně stejní.
Proč cestujete? Jaký je Váš příběh? Letíte za rodinou? Za přáteli? Pracovně nebo jen tak prozkoumat svět? Někdy bych chtěla slyšet všechny ty zajímavé i nudné příběhy, proč jsou lidé vůbec tady. Jen mi přijde naprosto úžasné, že můžeme cestovat kamkoli na světě během pár hodin. Možnosti jsou nespočetné a jsem vděčná, že jsem tam, kde jsem, že mám kolem sebe tolik skvělých lidí a že můžu… létat. 

My Great Escape

Pojďme se vrátit v čase. Někdy si přeji, aby to bylo možné. Alespoň všechny naše vzpomínky nám umožňují se vrátit a přemýšlet o všech těch věcech, které jsme kdy zažili. Navíc s dnešní možností videí a fotek se jde přenést zpět poměrně snadno, nemyslíte? 

//Let’s go back in time for a moment. Sometimes we wish we could do that, right? At least all the memories allow us to think back about all the fun stuff we did somewhere on the planet at some point. On top of that, with all the photos and videos we are able to take and make nowadays, it's quite easy to bring ourselves back.

Musím se přiznat, že jsem se ocitla v začarovaném kruhu, kdy jsem si najednou přestala užívat všechny ty věci, které mě doposud bavily. Jak je možné, že jsem se stala součástí stereotypu a začala jsem upřednostňovat všechny věci, jen ne ty, co bych si užívala ve volném čase - jako blog, fotky a videa? Možná jsem byla jen unavená a zaneprázdněná se všemi věcmi kolem univerzity a studentského života (jaký těžký a unavující studentský život, že?), ale něco se stalo a začala jsem o tom znovu přemýšlet a znovu se ke všemu vracet. 

//I must admit that I appeared in like a vicious circle. I didn't seem to enjoy my interests and hobbies as much as I did a long time ago. How come that I have become a part of a stereotypical life and that I have accepted the fact that I need to prioritise anything but things I would really enjoy? I might have been just really tired and busy and all the other stuff which usually happens to university students (what a tiring and hard student life), but something has happened and it made me rethink my life. 

What I wish I’d known this time last year - Management Champions

Poslední dobou už ani nestíhám vnímat tu známou frázi - "Jak je možné, že to tak letí?", protože v tu ránu, kdy to řeknu, zase uběhne další kus života a tu větu zopakuji znovu. Žiju v podstatě na takovém běžeckém páse, který se s přidávajícími roky čím víc zrychluje (Alespoň můj pás funguje na takovém principu). Nicméně jsem z té větší části ráda, že to takhle je. Jinak by to byla pěkná nuda, že? Hlavně když běžíte kvůli věcem, které Vás baví. O to je to životní běhání potom větší sranda. A když se vám poštěstí, tak jednou za čas dostanete příležitost se vydýchat a zase vybíháte dál.

//I don’t even have that much time to think about the well known phrase: “Why is time flying by so fast these days?” because each time I start thinking about it, it flies by even faster and I can repeat the sentence all over again. I feel like I’m living on a treadmill which is getting faster as I’m getting older (at least my treadmill works like that, don’t know about yours). But I’m happy about it most of the time. It would be pretty boring the other way around, right? Just think about all the good times and extraordinary moments and suddenly the treadmill running (aka life) is much better and quite fun indeed. And if I’m lucky enough, I have time to rest and take a breath to be able to continue running.