Tereza Hadrbolcova. Powered by Blogger.

What I wish I’d known this time last year - Management Champions

Royal Holloway University of L, Egham Hill, Egham TW20 0EQ, UK
Poslední dobou už ani nestíhám vnímat tu známou frázi - "Jak je možné, že to tak letí?", protože v tu ránu, kdy to řeknu, zase uběhne další kus života a tu větu zopakuji znovu. Žiju v podstatě na takovém běžeckém páse, který se s přidávajícími roky čím víc zrychluje (Alespoň můj pás funguje na takovém principu). Nicméně jsem z té větší části ráda, že to takhle je. Jinak by to byla pěkná nuda, že? Hlavně když běžíte kvůli věcem, které Vás baví. O to je to životní běhání potom větší sranda. A když se vám poštěstí, tak jednou za čas dostanete příležitost se vydýchat a zase vybíháte dál.
//I don’t even have that much time to think about the well known phrase: “Why is time flying by so fast these days?” because each time I start thinking about it, it flies by even faster and I can repeat the sentence all over again. I feel like I’m living on a treadmill which is getting faster as I’m getting older (at least my treadmill works like that, don’t know about yours). But I’m happy about it most of the time. It would be pretty boring the other way around, right? Just think about all the good times and extraordinary moments and suddenly the treadmill running (aka life) is much better and quite fun indeed. And if I’m lucky enough, I have time to rest and take a breath to be able to continue running. 
Takhle se nějak semlel můj první rok na univerzitě a momentálně se blížím víc ke konci prvního semestru, než jsem k jeho začátku. Tak dva týdny nazpátek jsem navštívila svého osobního tutora, se kterým jsem loni začátkem školního roku probírala to, co mi přišlo úplně nesmyslné a dnes až příliš pravdivé. Byl to čas, kdy jsem byla zhruba první měsíc na škole, všechno pro mě bylo nové, byla jsem v cizí zemi s cizími lidmi a čas letěl poměrně pomalu. Na naší schůzce mi řekl, jak si mám hlavně najít takovou cestu, která mě bude bavit a zároveň budu vše stíhat, protože to všechno bude letět tak, že na to zachvíli budu přemýšlet z kanceláře a říkat si "co by, kdyby". V tu chvíli mi v hlavě běžely takové ty myšlenky, že to se asi nestane, že to tak rychle letět rozhodně nebude, když jsem sotva začala.. A co si myslíte, že dělám právě teď? 
//And so my first year at university has flown by one way or the other and I’m getting closer to the end of the first term of my second year. Try to put yourself in my shoes. I had a meeting with may personal tutor couple weeks ago. This time last year, we were discussing something I thought it’s rather impracticable than it could be possibly true, but now I know it’s true more than anything else. It was a time when I finished my first month at Royal Holloway, everything was new for me, I was in a foreign country with foreign people and everything went pretty slow. He told me one thing during our meeting and it was that I should find a way which would allow me to manage uni stuff as well as to find time for friends because it will fly by so fast that I’m gonna think about these times from my office sooner or later and ask myself all the “what ifs”. Well, I have just started, that's what I thought, and the last possible thing I’d even think about was the end of the first year. And here I am now, … 

K sepsání tohoto článku mě přimělo to, že jsem se na univerzitě stala členem Management Champions, kde se snažíme více propagovat Management Department a naším prvním úkolem je právě zapřemýšlet o tom, co bychom si přáli vědět touhle dobou minulý rok a předat naše myšlenky dál. Studentům, kantorům a vlastně komukoliv, kdo má zájem se to dozvědět. Určitě čtěte dál, protože to třeba budete právě vy, koho tím nějak inspiruji. 
//Just so you know why I am even writing this article. This year, I have become a member of so called “Management Champions”. The main purpose of this let’s say organisation is to promote and improve the Management Department amongst students and staff. Our first task is to simply answer what we wish we’d known this time last year. I’d be glad if you continue reading as it might be you who is going to take my advice. 

Ze začátku jsem si myslela, bůhví jak lehký úkol tohle není, ale ono to nakonec tak snadné není. Přišla jsem tedy k závěru, že hlavně zmíním to, co asi člověk uslyší jistě několikrát od spousty lidí. V tu chvíli to ale možná nebereme tak vážně, protože si buď myslíme, že to přeci budeme dělat a nebo nás to v tu chvíli ani tolik nezajímá, že? Buďme upřímní.
// Phew. It’s not as simple as I thought. Is there really anything I would like to change or do differently? I came to conclusion that I’m most probably going to mention all the stuff all of us have already heard from people around us several times but we basically took them for granted as we thought that we are going to do that, right? Let’s be honest here

Jedna z věcí, kterou bych si přála vědět více loni touhle dobou je ta, že univerzita nám umožňuje nespočet aktivit, do kterých se může člověk zapojit - ať už se jedná o dobrovolné činnosti nebo zájmové skupiny. Většinu z těchto věcí člověk bere tak, jako že jsou a nevidí důvod, proč by se měl do něčeho takového zapojovat. Upřímně teď nevím, proč jsem měla pocit, že to utíká, když jsem dělala polovinu toho, co dělám teď. Ale potřebujeme si vždycky na nové prostředí zvyknout, aby to šlo lépe. 
//One of these things I wish I’d done last year is to be more active and join as much societies and volunteering jobs as possible. Our university offers immense numbers of opportunities where we can get involved so why not use these opportunities? Students take majority of these things for granted as I said (slightly including me last year) as they usually don’t see a point of getting involved at first, but that’s a mistake and some sort of comfort (or laziness?). With a course of time, you are going to realise it’s time to start doing something with your life and suddenly your time at university is up and what now? Honestly, why did I complain last year that I don’t have time while I was doing half of the stuff I’m doing right now? I guess we all need to get used to it.

S tím vším je spojené i téma nových kontaktů a nových přátel z různých koutů světa. Začátky jsou většinou pro každého velkým strašákem, protože nevíte, jestli si s lidmi kolem vás sednete, jestli vás přijmou, jestli budou komunikovat s někým, kdo je z ciziny a tak dále a tak dále. Ale jakmile se dostanete do procesu poznávání nových lidí, tak je to všechno najednou jiné a vcelku jednoduché. Za celý rok jsem poznala tolik nových a zajímavých lidí, kteří pro mě byli pouze jen někým v davu, když jsem poprvé přišla na univerzitu. Stále poznávám spolužáky z oboru a to většinu vidím každý den na přednáškách. Někdy se nad tím musím pousmát. Každopádně je to velmi důležitý faktor, který mění celkové dění a bez lidí kolem nás se žít zkrátka nedá. Potřebujeme někoho, koho budeme následovat, kdo bude naší inspirací nebo s kým si zajdeme na kafe/čaj nebo oběd. A hlavně se nebojte vašich učitelů nebo tutorů. Jsou tu od toho, aby Vám pomohli a ne Vás zastrašili! 
//Making new friends and contacts comes hand in hand with the student life. Each beginning is a bogeyman for almost every one of us because we have no idea if we’re going to click with people around us, if they are going to talk to us and so on. But as soon as you're in the process of meeting new people who are at the same situation as you are, everything is so different and so easy indeed! I have met so many interesting people and most of them were just “someone in the crowd” when I first came to university. I’m still meeting new people from my course even though I see them almost every day during our lectures. It’s mainly because our course is huge, but still, it makes me smile a bit sometimes. However not only students but people in general are a significant element in our lives. We need someone to either follow, to get inspired or to go with for a tea/coffee/lunch… So make sure you talk and talk and talk and you will see how different everything is and don't be afraid of your lecturers and personal tutors. They are here to help you not to scare you so use their office hours wisely, it definitely helps a lot! 

Občas si člověk musí připomenout, že ikdyž se věci zdají složité nebo nereálné, každý malý krok je krokem vpřed a krokem k něčemu velkému! Tudíž kdybych měla tu možnost dát obecnou radu sobě minulý rok, tak by to určitě bylo to, abych si hlavně našla cestu, jak vybalancovat školní povinnosti se zábavou. Je důležité si najít ve věcech systém a zvolit si správné priority. A nebojte se dělat chyby. Nikdo z nás není dokonalý a chyby Vás posunou zase někam dál. Ikdyž se to někdy nezdá tolik zábavné, jednou si určitě poděkujete.
// It’s also important to remind yourself that even if things seems impossible to do, each step is a step forward and you are a bit closer to something big than you were yesterday! And so, if I had the opportunity to give my-last-year-self some general advice, it would definitely be to find a well school-life balance. But don't worry about making mistakes, we have all been there, done that and even my mistakes helped me to get where I am now. My overall advice? Do what you like and don’t forget about your responsibilities as well. Everything might not seem as fun as you’d imagine or like but it will pay off and you will thank yourself one day!

Chtěla bych tento článek zakončit citátem od Marka Twaina, který řekl: “Tajemství pokroku je v tom, že musíme začít. Tajemství začátku je v tom, že rozdělíme obrovský úkol do malých, zvládnutelných úkolů a pak začneme s tím prvním.”
//I’d like to finish this article with a quote by Mark Twain who said that, ”The secret of getting ahead is getting started. The secret of getting started is breaking your complex, overwhelming tasks into small manageable tasks, then starting on the first one.” 
T.

No comments