Tereza Hadrbolcova. Powered by Blogger.

Dobrodružství na Sardinii/ Sardinia Adventures

Sardinia, Italy
Další letní dobrodružství začíná. Letíme do Olbie v Sardinii, kde strávíme prvních pár dní naší expedice. I přesto, že jsme vzlétli o 15 minut později z Pražského letiště, se do Sardinie dostáváme o 20 minut dříve, než bylo vůbec plánováno. To bude asi tím, že letíme s Mongolia airlines, které se z jakéhosi neznámého důvodu dostaly do Prahy a převáží nás do Itálie, teda doufám. Pan pilot se jmenoval podobně jako Alibaba (někdo tvrdil Abarba, druhý Albara... omlouvám se, ale opravdu jsme ani jeden z nás jeho jméno nezachytili správně). Tudíž jsme byli rádi, že jsme nakonec přistáli tam, kde jsme přistát měli. Při nejmenším asi nestíhal, protože to s námi na ranveji bral zatáčka nezatáčka. Po přistání pilot svou (ne)angličtinou hlásí, že je venku kolem 38°C, tak to jsem si říkala, že se asi musel splést. Nespletl. Po výstupu z letadla na schůdky to byla jako nárazová vlna. Vítejte na Sardinii.
// Another summer adventure is here. We’re going to Olbia in Sardinia for the first few days of our vacation. Even though our flight was delayed about 15 minutes, we landed 20 minutes ahead of schedule. The reason for it might be that we flew with Mongolia airlines, which for some strange reason operated that day in Prague. I guess our pilot was in a rush as he was driving the plane like crazy on the runway. The pilot's name was something like Alibaba (or someone thought he said Arbaba or Albara,.. sorry, no one really caught the real name) but according to him, the outside temperature was 38°C, which I though was probably greatly exaggerated. Aaand, he wasn’t wrong. Once we got out of the plane, the heatwave was just way too much. Welcome to Sardinia. 
Další dobrodružství bylo auto. Člověk by si řekl, že když do požadavků napíše: "Velká 5ti členná rodina s 5ti kufry, potřebujeme hodně velké auto", tak to firma pochopí a najdou vyhovující velikost auta. Nojo, jenže najít auto pro 5ti člennou rodinu na ostrově, kde všichni jezdí malými Fiaty nebo na motorce, je jako hledat jehlu v kupce sena. Táta nám zmizel asi na hodinu, jelikož se procházel po parkovišti, kde odmítal jedno auto za druhým a marně se snažil najít něco, kam bychom nacpali sebe a těch 5 kufrů bez toho, aniž bychom je nemuseli mít na klíně. Vyhrál to Renault Megan (.. nebo na nás spíš zbyl), který je pro místní to největší auto, které kdy viděli. Další by byl možná tak kamion nebo tank. Doufám, že v kufru nemáte něco křehkého.
Světe div se, ale nějak jsme se do toho auta zvládli napěchovat. Sice to bylo jako puzzle a každý z nás má místa jako v hodinkách, ale to je to nejmenší. Teď jen zadržet dech, protože při menším pohybu mám obavy z toho, že auto exploduje.
// Another adventure was renting a car. One would say that if you request a car for a family with 5 people with 5 luggages, the firm will get the point and find a suitable (big) car. BUT, finding a big car on an island where everyone drives a small Fiats or motorbikes is like looking for a needle in a haystack. Our dad disappeared for like an hour trying to search for a car on the carpark as he declined almost every other car they offered to him. Renault Megan was the winner (or maybe the “leftover”) in the end as it's apparently one of the biggest cars for locals here. The other option would probably be a truck or an army tank. I hope you don’t have anything fragile in your suitcase. But "surprise surprise" we managed to stuff the boot with all our things even though it was like a jigsaw and we ended up not having enough space for our legs. So now we have to hold our breaths the whole journey because the merest movement would most probably cause an explosion. 
Kromě ležení na pláži, opalování (a spalování se), grilování u známých, hraní golfu a tenisu se toho moc nedělo. Velká města jsou poměrně daleko a čluny kvůli větru nepůjčují (dokonce si ani nesmíme rozevřít slunečník na pláži). Proto jsme se koukali jen po okolních malých městečkách, která byla v krátké dojezdové vzdálenost. S tím, že se nic moc okolo nedělo jsem to nemyslela až tak doslova. Druhý den jsme si všimli velkého kouře nad kopcem, kam jsme právě měli namířeno do vedlejšího přístavu na večeři s kamarády. Čím víc jsme se přibližovali, tím nám bylo jasnější, že jde o požár. Do toho města nás už nepustili. Na kruháči to pouštěli zpátky. Zajeli jsme tedy do jiného města, odkud byl výhled na hořící kopec snad ještě horší. Nikdy jsem naživo neviděla takhle velký požár a upřímně řečeno, už bych to znovu vidět nechtěla (jo to jsem ještě nevěděla, co bude následovat v dalších dnech). Cestou zpět z večeře nás to vedlo kolem toho hořícího místa (jak jinak) a vypadalo to jako apokalypsa. Plameny šlehaly tak do 15m a stále se přibližovaly k okolním domům a hotelům. Hrůza.
// Not that many things were happening around. We were just laying on the beach, getting tanned (or sunburning), having a bbq with our friends and playing golf or tennis. The major big cities were far away anyway and it was impossible to rent a boat as it was too windy (they didn’t even allow us to open the beach umbrellas). So we were just travelling around to the small towns and ports nearby. I didn’t mean it that literally that not many things happened around us. We noticed that the sky turned black and orange with smoke over the hill one day - exactly where we were heading for dinner. The closer we got, the clearer it was that it was a fire. The police closed the road so we had to go somewhere else. We ended up in a different city from which the view of the fire was even worse. I’ve never seen such a huge fire in my life so close to me and honestly I never want to see it again (.. oh well, I didn’t know what is gonna happen in the upcoming days). We saw it even closer on the way back to the hotel. It looked like apocalypse, no joke, with flames up to 15m high close to houses and hotels. Terrifying. 
Další den jsme se rozhodli navštívit to město, kam jsme měli jet původně den předtím. Prostě to nevzdáme, požár nepožár. Po požáru už nebylo ani památky.. pokud tedy nepočítáme ty dva sežehnuté černé kopce. Nicméně žádný dům ani hotel nebyl zasáhnut, což nás překvapilo úplně nejvíc a klobouk dolů všem hasičům. Pryč od spalování lesů a zpátky ke spáleným zadkům. Ne, teď už si na něj fakt dám pozor. Už nepotřebuju mít opálené plavky, jak kdyby je někdo obkreslil červenou lihovkou. Naštěstí už v tomhle stylu náš zbytek pobytu na Sardinii nepokračoval. Vítr byl stále stejný, možná i větší, ale slunečníky jsou narozdíl od začátku pobytu, otevřené. Někdo už to nevydržel a plavčík se už odmítá dohadovat.
// We did visit the town eventually. We simply didn’t want to give up with or without the fire and probably because it was the only closest (and bigger) port-town near us. There was not a trace of the fire..except the scorched hills. However, all the houses and hotels were okay which really surprised us so hats off to all the firemen! Let’s not talk about wildfires but back to sunburnt bums. I promise that I will be more careful next time. I don’t want my swimwear to be seen on my body like someone traced a red highlighter around it. Luckily, the rest of our stay in Sardinia didn’t continue in this way. The wind was still strong, maybe even stronger, but all the beach umbrellas were open compared to the beginning of our stay. Someone couldn’t take the restriction any longer or the lifeguard refused to explain it or argue about it anymore. 
Po 4 dnech na Sardinii vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím. Naše poslední italská zastávka je v Marina di Santa Teresa Gallura. Odtud nám vyplouvá trajekt na Korsiku.
Abych tak nějak shrnula poznatky ze Sardinie.. Místo je to moc hezké, ale chyběla mi tu trochu civilizace. Přijde mi, jakoby se na spoustě místech začal ostrov teprve teď osidlovat. Je to vlastně asi sem tam nějaký resort, přístav a jinak větší místa jsou od sebe třeba 200km. Každopádně na koupání skvělé a musím říct, že jsem zatím jinde neviděla čistší vodu! Člověk by asi potřeboval auto (popř. člun), dost času a chuť to všechno projet.
// There’s a new adventure ahead of us after 4 days spent in Sardinia. Our last Italian stop is in Marina di Santa Teresa Gallura from where we’re taking a ferry to Corsica. 
To sum up the whole stay in Sardinia.. I must say that the place is nice but the civilisation is in decline. It seems like this island was just discovered and people are slowly inhabiting it. It’s more or less a place with few resorts, ports and any major cities are more than 200km away from each other. However, Sardinia is great for swimming and honestly, I’ve never seen such clear seawater in my life. One would probably need a car (or a boat), lots of time and desire to explore everything. But in general, it's a great place to relax!
A dopo! 

Pokračování cesty bude v dalším článku.
// To be continued in the next post. 
With love, T. 


No comments