London

Dopoledne jsem se stihla podívat na zatmění slunce, na které jsem si vzpoměla, když jsem vystoupila z auta a zdálo se mi, že je nějak zataženo. Vyběhla jsem pro foťak, snížila jas a udělala pár fotek. Něco z toho vyšlo a já se mohla podívat, jak to vlastně vypadalo, protože jsem po ruce neměla žádný filtr, se kterým bych se na to mohla podívat jen tak. Každopádě potom už jen rychle dopřipravit tašku, vyzvednout mamku na Dejvicích a dojet na letiště. Letíme do Londýna! Nepředstavujte si Londýn a procházky okolo známých míst a památek v centru, to není náš plán pro tentokrát. Letím sem za jiným účelem jen na otočku. Jedu se podívat na jednu univerzitu. 

Asi poprvé, co letím pouze s kabelkou a v jednom malém kufříku máme všichni tři nějaké naše potřebné věci. Většinou přijíždím s obrovským kufrem a modlím se, abych se vešla do určené váhy. Myslím, že to teď vážně nehrozí. Jdeme někam na oběd a pak jen počkat na boarding. Letadlo je úplně plné. Víte co se stalo? Nebylo další místo v economy class a museli nás dát do business class. Jaká "hrozná" věc! Existuje na této planetě vůbec někdo, komu by to vadilo? 

British Airways, britská posádka.. Opět začíná má obsession ze všeho, co je spojeno s Anglií. Madam, would you like an afternoon tea? Today we have a selection of our sandwiches. Do you want a scone with jam and clotted cream as well? Please, enjoy it madam. Vážně? To jsme teprve v letadle. Já nevím, jak moc si toho všímá někdo jiný a jak moc tohle řešíte, ale vidíte ten rozdíl v tom, jak přistupují k lidem? Možná to řeším zbytečně moc, ale vážně mi to vždy zvedne náladu a mám hned lepší den, než když okolo sebe vidíte znuděné obličeje.

Vzala jsem si s sebou knihu s názvem "Chvála pomalosti" od Carl Honoré. Je to v podstatě takové filosofické zamyšlení nad tím, jak člověk dělá neskutečně moc věcí a vlastně žádnou z nich nemůže udělat pořádně. Také je to namířeno na dnešní fenomén rychlého životního tempa. Zaujala mě z toho důvodu, že jsem přesně jeden z těch lidí, kteří řeknou minimálně jednou za den "nemám čas" a chtěla jsem si přečíst nějaký názor na celkovou dnešní uspěchanou dobou. Jsem na prvních stránkách a už poněkolikáté kývám hlavou, že s autorem souhlasím. Určitě vám doporučuji si jí přečíst! 

Také jsem se pobavila, protože pokaždé když jsem letěla do Londýna, jsme vždy dělali jedno kolečko nad městem, než jsme mohli přistát. Aby to nebylo dnes odlišné, ba naopak ještě o něco lepší, kroužili jsme kolečka dvě. Člověk se podívá na obrazovku a místo letadla mířícího na Londýn se opět vracíme směrem, odkud jsme vzlétli. Tak já nevím, ale vždy mi to přijde jen jako vyhlídkový let tam a zpět. Každopádně začala jsem mít takovou drobnou euforii z toho, že už jsme skoro na místě (samozřejmě pokud vůbec přistaneme a přestaneme s kroužením). Venku je krásně. Je vidět Temže, ve které se odráží slunce a také vidím the City. Zrovna jsem přemýšlela, jak je to dlouho, co jsme tam byli a došla k tomu, že už je to 9 měsíců. To není možné.. 

Finally, přistáváme. Welcome to Heathrow. Čekáme na náš kufr a jdeme odchytnout taxi. Jedeme asi 20 minut do Beaumont Estate ve vesnici/městečku Old Windsor. Je to rozlehlý komplex budov, protože je hotel spojen s několika místnostmi na konference. Zároveň to byl jediný hotel, který máme blízko univerzitě a byl volný. Dnes se tu zrovna koná konference pohřebních služeb (jedno pozitivní téma) a dále na nějaké větrací systémy. Dáváme si věci do pokoje a jdeme si to tu projít. V hotelu je dokonce i kaple. Potom pokračujeme k Temži, kde děláme pár fotek. Opět čtu vzkazy na lavičkách "in memory", jako je ve zvyku po celé Anglii.  Naší procházku zakončujeme v hospůdce Harvester (asi jediné tady v okolí). Dáváme si něco drobného k jídlu a vracíme se zpět. 

Myslela jsem, že se pořádně vyspím, ale vzhledem k tomu, že do jedné hodiny ráno vedle v pokoji měli mejdan a dole v patře někdo kladivem páčil dveře, to zrovna moc nešlo. Každopádně mohlo to být ještě horší. Naštěstí pak přestali. 

P.S. Dveře jsem zapoměla vyfotit, ale vážně se někdo snažil dostat dovnitř a totálně rozdělal dřevo okolo. Myslím, že existuje spoustu inteligentějšich způsobů, jak se v 1 ráno dostat do pokoje (i když si zapomenete kartu). 

Hezký víkend,

T.