Tereza Hadrbolcova. Powered by Blogger.

New chapter.

Václav Havel Airport Prague (PRG), Aviatická, 161 08 Praha 6, Czechia
Dobaleno, douklizeno. 

Pouštím si random pořadí písniček z telefonu a začne hrát jako první tahle. Stojím u dvěří, koukám na  prázdný pokoj a v hlavě jen milion myšlenek. Všechno vypadá nereálně a přitom tak správně. 


STOP and STARE. To je to, co mi hraje a vlastně je to i to, co právě teď dělám. Ikdyž tu Ryan Tedder zpívá o něčem úplně jiném, spojení "stojím a zírám" lze použít vždycky, aniž by člověk pak dával nějaký větší pozor na zbytek textu, který se k téhle situace zrovna nehodí. 

Dnes letím a stěhuji se na své poslední studentské dobrodružství, na nový a zároveň poslední studentský začátek!? Vnímám ty rozdíly začátku v UK poprvé před třemi lety a teď. 

1. Pomalý rozjezd. Natěšení střídající stres, paniku, úzkost, otázky o správném rozhodnutí.., což i s touhle hroznou kombinací prvních pocitů po cestě na univerzitu stejně vyústilo v ty nejlepší tři roky! 
2. Teď. Nemůžu se dočkat! Milion plánů, co za nadcházející rok stihnout a změnit. Vidět i, jak to vnímají lidé kolem mě, je kolikrát ta nejlepší hnací síla. Neustálá podpora. Vlastní celková sebejistota a hlavně uvědomění si, že to co se chystá, je tentokrát opravdu to správné rozhodnutí už od začátku. 

Londýne. Po třech letech tě konečně zažiju přímo z centra dění a nemůžu se dočkat. Nemůžu se dočkat, až to jednou ukážu ostatním a sama budu vidět, že to prostě je tak, jak má a všechno dává smysl.  

// Just finished packing. Just finished the cleanup. 

I hit the play button of my music gallery, randomly, and this song starts playing. I’m standing next to my door just staring at the empty room while having so many ideas and thoughts running through my head. Everything seems so unreal, yet so right. 

STOP and STARE. That’s the first song that started playing. And that’s exactly what I am doing. Doing nothing and staring. Though Ryan Tedder sings about something slightly different, the phrase can be used anytime without paying too much attention to the rest of the lyrics, at least not in my current situation. 

Today is the day I am moving to London to start my last student adventure, the new and simultaneously the last student beginning ever. There’s just one difference between now and then. I feel the contrast between the first time I was leaving to the UK three years ago and the time I am leaving now. 

1. Slow “takeoff”. The excitement replaced by stress, panic, anxiety, questioning about the decision… which even with this terrible list of first feelings led to an incredible three years of my life with no regrets. 
2. Now. I can’t wait to be there. So many plans of what to do and change in the upcoming year. Being able to see how others are seeing it as well and having the constant support is probably the best drive. Generally, the self-confidence and the realisation that what is about to happen is right since the very start is powerful and special. 

London, I am so excited to finally see the authentic side of you after three years of being “just outside of London”. I can’t wait to show everything to others as well as I can't wait to just see for myself that everything is as it's supposed to be and that everything makes sense. 

See you in few hours, London. 

With love, T. 

No comments