14. listopad je tu?
Vážně? Hrozně ten čas letí, až to nestíhám reagovat.
Na tenhle den jsem se hrozně moc těšila. OneRepublic po loňském únoru znovu v Praze!!! To je jako zázrak. Minule jsme nestihli koupit lístky a teď v září na koncertě Pharella blikala na obrazovce událost o Native Tour OneRepublic opět v Praze za dva měsíce. Upřímně bych si asi neodpustila, kdybych je podruhé zmeškala a tak jsem co nejrychleji pořídila lístky.
Lístky máme na sezení. Je to něco nového, než jen stání v davu lidí, přes které skoro nevidíte. (Já s mou výškou skoro vždycky).
Jsme v druhém sektoru od pódia a sedíme hned v řadě nad plochou. Místo je to skvělé! Je tu dobrý výhled na celou stage a zábradlí před námi nám posloužilo jako "věšák" na bundy.
Předkapela začala přesně na čas (to mě překvapilo). Jmenuje se Kongos. Je to kapela čtyř bratrů Kongos (Dylan, Daniel, Jesse, Johnny Kongos) z Jižní Afriky. Momentálně žijí v Americe. Vůbec jsem je neznala, ale hrají moc dobře. Hlavní zpěvák byl bubeník, což mě také překvapilo. Dál dva kytaristé a poslední hrál na keyboard nebo harmoniku. Občas mi to připomínalo až irskou hudbu.
Další překvapení. Je jen jedna předkapela. Kongos se s námi loučí a přejí nám hezký zážitek s OneRpublic. Přes stage je hozené bílé plátno. Za necelou půl hodinu se konečně zhaslo a koncert mohl začít. První písnička je Don't Look Down a hned na to Light It Up, kde jsme viděli jen siluety.
Show to byla neskutečná. Byla jsem ráda, že zahráli i jejich starší písničky, které když slyším, tak mám husí kůži.. Secrets, Stop and Stare, All the Right Moves a Apologize. Výhodou bylo, že jsme znali všechno, co zpívali a mohli si to užít o 100% víc, než kdybychom znali jen některé. Navíc k tomu hráli i na violoncello a to tomu dodávalo hned úplně jiný ráz.
Na malém přistavěném pódiu dokonce zahráli i Budapest od George Ezry. (Tím nám alespoň trochu vynahradili to, že jsme v pondělí nebyli na jeho koncertě) a také What a Wonderful World - Louis Armstrong (dokonalá písnička)!
Na dalším bílém plátně nám potom promítali time-lapse z Prahy, o které Ryan pořád mluvil s láskou a také říkal, že tady byl už několikrát. Ano, tohle fanoušky vždycky dostane do kolen!
V půlce koncertu mě nezklamal telefon a celý se zaseknul (mám s ním teď nějaké problémy) a tak jsem si zbytek užila naplno bez starostí o zaostřený obraz.
Pár míst vedle nás "seděla" paní. Proč v uvozovkách? Většinu písniček vystřelila ze svého místa jako raketa a začala tancovat, skákat.. No zkrátka si to užívala.. A přesně takhle vypadala potom i celá O2 Arena. Standing ovation.. Naše jedna z nejoblíbenějších písnička I Lived zazněla také a v tu chvíli jsem byla ten nejšťastnější člověk na planetě, který zapoměl na vše, co ho trápí.. A jako v písničce jsem si řekla : I did it all. I owned every second that this world could give, I saw so many places and the things that I did.. with every broken bone I swear I lived! :-)
Co jiného říct? Snad jen to, že to byl jeden z nejlepších koncertů, ne-li ten nejlepší, na kterém jsem kdy byla!!! ❤️
T.
No comments