Sama jsem na příběhu Harryho Pottera takřka vyrůstala, už jen proto, že vznikl v tu dobu, co mi bylo asi 5. Ještě si pamatuji, že jsem první díly viděla na VHS a doteď je máme určitě někde na půdě (to bude zachvíli docela skvost, ne?). Nicméně co se jako malému dítěti může zdát lepší, než vidět svět plný čar a kouzel a představovat si, že mu přijde ten dopis “jste přijat do Bradavic”? (Abych pravdu řekla, docela se mi tenhle sen splnil, když se podívám na to, jak vypadá moje univerzita - malé Hollowarts). S odstupem času na to teď ale hlavně koukám s obdivem. Je neskutečné vidět, jak se za těch pár let technika vyvinula úplně neskutečným způsobem a ten kouzelý svět se stal ještě o to kouzelnější a neuvěřitelnější. Obdivuji J.K. Rowling za to, jaký příběh dokázala na cestě z Manchesteru vymyslet. Obdivuji ty, kteří to dokázali ztvárnit a pustit do světa na filmová plátna.
